Historie Sdružení Liščí stopa – KSK č. 7

Znovu otevíráme první číslo Kamaráda z 1. ročníku, kde se v roce 1994 představil první mimopražský klub SKSK ČR.

     Kdybych měl začít s naším představováním úplně od kořenů, musím se vrátit do roku 1986. V té době jsem začal číst foglarovky. Jejich obsah se mi dost zalíbil a měl jsem chuť založit si také podobný klub jako Rychlé šípy. Nevěděl jsem, jak začít.

     Pak opět let později, když jsem byl na učilišti, začal vycházet časopis Hlasatel. Ani bych mu nevěnoval pozornost, kdyby na úvodní straně nebyl nápis – jak si založit klub?

     Doma jsme se s mojí myšlenkou svěřil sestře Ladě. Ona souhlasila. Nyní má přezdívku Kopěnka. Do žádaného počtu tří členů jsme ještě přibrali dlouholetého kamaráda Tomáše Perneta. Během týdne jsme sehnali místnost na klubovmnu. Museli jsme ji vyklidit od různého harampádí. Vše bylo hotovo 20. března 1991. V ten den jsme poslali přihlášku do redakce Hlasatele. Náš klub měl název “bystré lišky” (navrhl ho Tomáš). Od redakce jsme dostali pořadové číslo 343.

     Ze začátku jsme mnoho schůzek ani výprav nekonali. Později jsme si zavedli kroniku, do níž byl napsán první zápis až dva měsíce po vzniku klubu – 19. května 1991. Přes letní prázdniny jsme se neviděli, ale ještě před nimi jsme přijali Moniku Humlovou, která ale hned po prázdninách odešla.

     Bylo nás stále málo a tak mě napadlo, aby každý člen přivedl nováčka. Stalo se to 27. září 1991, kdy na schůzku přišli. Byli čtyři: Kája Otto – Jezevec, Pepa Roušar, Martin Roušar – Veverka a nakonec Vláďa Šmíd – Sep, který je u nás dodnes.

     V ten den nám začaly také nátlaky na klubovnu. Rozbili okno, poškodili dveře. Bylo jich kolem třiceti a tak naše obrana byla marná. Jako jediný nás při těchto bojích hájil Aleš Maras, kterého jsme 29. září 1991 přijali. Později dostal přezdívku Dlabík

     Od těchto dní začaly teprve pěkné časy klubu. Schůzky a výpravy klubu byly častěji a pravidelně. Každého klubová činnost bavila. Změna ve členství nastala 18. listopadu 1991, kdy od nás odešel Tomáš – jeden ze zakládajících členů. Málem bych zapomněl uvést, že před prázdninami 1991 vyšlo poslední číslo Hlasatele a tak jsme byli “na volné noze”. Ale to neubralo elánu, jak jste se již mohli dočíst.

     Skončil jsem u odchodu Tomáše. Bylo to škoda, ale co se dalo dělat. na Mikuláše k nám do klubu vstoupila Miluška Holečková.

     Blížila se vánoční schůzka. Sešlo se na ni mnoho vlastnoručně dělaných dárků a tím končí první rok klubu.

     Po novém roce jsme začali opět přibírat členy. 7. února 1992 Michala Stulíka a dva dny na to bratra našeho člena Jezevce – Martina Otto – Šumáka. Ještě koncem února – 26. 2. 1992 přišel Zdeněk Kasinec – Kýso. Hned začátkem dalšího měsíce – 8. března 1992 odešel Veverka.

     Jak jsme později poznal, byla velká hloupost přibrat tolik členů. V dubnu a květnu nám odcházeli někteří členové. Začalo to 18. 4. 92, kdy odešel Michal, necelých čtrnáct dní potom Pepa a zakončila to v květnu Miluška. Od toho dne nás bylo v klubu sedm.

     Blížily se druhé prázdniny. Dlabíkův otec – Maty se uvolil k tomu, že s námi pojede na kratší tábor. Jeli jsme na Bobří soutěsku. Jediný Kyso na táboře nebyl. A protože Maty nemohl déle jak na dva týdny, museli jsme se s takovým krátkým táborem smířit. Jezevec ani Šumák se nenamáhali nám pomoci při přípravách jídel, mytí nádobí atd. Byla to pro nás zbytečná přítěž.

     Ztaím, co jsme si na táboře bezstarostně užívali, v Žatci se na nás stahovala mračna. Po prázdninách jsem našel několikrát u dveří vzkazy, abychom prý vyklidili klubovnu. To jsme samozřejmě neudělali. Pak za mnou přišla domovnice vedlejšího vchodu, abych vyklidil klubovnu a dal jí klíče. Nevím, co mne to napadlo, že jsem ji poslechl. Teprve později jsem si uvědomil, že ona nemá co mluvit do našeho vchodu, ale na znovuzískání klubovny bylo už pozdě.

     Se zabavením klubovny se začal bortit i klub. Nikdo již neposlouchal a docházka byla katastrofální. Museli jsme vyhodit Kýsu a Šumáka za nekázeň a špatné vystupování. V listopadu nám zlepšil náladu nový člen Jirka Schmied – Šťoura. Ten se ale nelíbil Jezevcovi.

     1. prosince 1992 jsem oznámil na schůzce, že takhle to již dál nepůjde a proto končím činnost 343. hlasatelského klubu Bystré lišky. Zároveň jsme oznámil, že zakládám nové sdružení “Liščí stopa”. Vše zůstalo při starém, jen byl nový název a zbavili jsme se dvou posledních členů, kteří o klub neměli zájem – Jezevce a Dlabíka. V lednu 1993 nás zbylo velmi málo – já, Kopěnka, Sep a Šťoura.

     Dne 24. února 1993 jsme se zaregistrovali ve SKSK ČR, o kterém nám přinesl zmínku bývalý člen Dlabík. A protože byly podmínka - patron - přemluvil jsme mojí maminku Jaroslavu Kvapilovou, aby nám patrona dělala. I když nerada, tak souhlasila s podmínkou, že nebude chodit na naše akce – jen bude formální dohled. Další její podmínka byla, že patronství nad námi bude dělat pouze do prázdnin 94, protože pak mi bude 18 let a převezmu patronát nad klubem sám.

     Přijali jsme Zbyňka Šebka – Smolaře. Byl to dobrý člen, ale jeho neštěstí bylo v tom, že se asi o půl roku později chytil nějaké party a šlo to s ním z kopce.V září 1993 byl vyloučen.

     Dalším pokusem byl od 1. března 1993 Ondra Gabor – Brambůrek. S ním byly problémy – nechodil na naše akce. Asi po měsíci byl za svoji malou docházku vyloučen.

     Posledním pokusem před prázdninami byl Milan Řehák, ve kterém jsme se nespletli. Koncem května jsme jeli na chatu našeho kamaráda Petra Vajgla z Úštěka, který se stal naším čestným členem. také jsme se podívali na Bobří soutěsku, kde jsme strávili tři dny pod stanem. Bohužel po celou dobu pršelo. Opět tu jsou prázdniny. Začátkem července jsme opět jeli na Bobří soutěsku a v polovině měsíce do Žerotína.

     Po prázdninách se naše pevná sestava – já, Kopěnka, Sep. Šťoura a Milan rozhodla zkusit to ještě jednou s nováčky. Hned 5. září nastoupili tříměsíční nováčkovskou zkoušku david Knotek – Strakáček, 15. září Pavel a Honza Zulovi. Ti byli hned po měsíci vyloučeni za nulovou docházku. 22. září jsme jeli navštívit J. Foglara a toho dne s námi jeli další dva nováčci – Roman %sanc a Pavel Žižka. 13. října přivedl Pavel dalšího – již posledního nováčka – Pepu Holečka – Klíště. Tito nováčci musí splnit nováčkovskou zkoušku, kterou jsme si zavedli. Pokud uspějí, budou tedy členy Sdružení Liščí stopa – KSK č. 7.

     Převzato z časopisu Kamarád číslo1, ročník 1