SKSK ČR od vzniku do současnosti – 5. část

V pátém ohlédnutí za historií, problémy a úspěchy SKSK ČR se dnes podíváme, jak to bylo s časopisem Kamarád, jaký ohlas měly besedy s Galénem a také na Loretu do Horažďovic.

     Tentokrát začnu časopisem Kamarád, který začalo ústředí SKSK ČR vydávat po necelém roce od vzniku. Začátky byly velice skromné, první čísla vycházely na tabelačním papíře v nákladu 6 až 12 kusů. Kamarád byl zpočátku bez obrázků, později se zde začaly objevovat jednoduché obrázky sejmuté ručním scannerem.

     Postupně, jak získávalo SKSK ČR dotace, bylo více peněz i na Kamaráda, zlepšovala se jeho grafická úroveň a byl množen na xeroxu, některá čísla na rychlotisku a posléze na digitálním xeroxu. To ale bylo poměrně nákladné. Náklad vzrostl na cca 30 kusů, ale výroba jednoho čísla vyšla zhruba na 80,-- Kč, přičemž členové sdružení za něj platili 20,-- Kč. Pokud ale byl zasílán poštou, poštovné bohužel stálo více, než samotné číslo.

     Kdo Kamaráda pamatoval, mohl sledovat jeho zlepšující se grafickou úroveň. Přibývaly v něm obrázky a fotografie. Díky besedám s Galénem na základních školách, získával Kamarád i originální obrázky, které zde děti pro něj namalovaly.

     Postupně jsem se dostal k besedám. Začalo to tak, že byla série besed v Horažďovicích, ze které vzešly čtenářské kluby sdružené kolem Kamaráda. Nejaktivnější byl klub Rychlá rota vedený Gadgetkou. Ta působila i jakási koordinátorka pro ostatní kluby, které byly v Horažďovicích ještě dva. Uskutečnily se i dvě setkání. Jedno bylo v Horažďovicích na Loretě, kde byli zástupci dvou klubů z třech a členi Rychlé roty přijeli i na sraz klubů do Prahy.

     Na těchto aktivitách má velkou zásluhu Galén. Ten se účastnil týdenních cyklů besed, jejichž východištěm byla Loreta, kde s Mílou přespávali a odkud denně vyjížděli do některé z okolních základních škol. Besedy byly dvakrát ročně, v červnu a v září. Záběr byl poměrně veliký. Jedním směrem do Sušice až ke Klatovům a v druhém směru ve Strakonicích, ale i v Katovicích.

     Bohužel horažďovické kluby po roce zanikly. V druhém roce vznikl jediný klub v Sušici a další léta už byly bez odezvy. V Kamarádovi se tyto besedy nazývaly misemi. Možná se někdy z Kamaráda dostanou jako vzpomínka i do eKamaráda.

    Nastaly problémy s Loretou. Ta musela projít rozsáhlou a hlavně finančně nákladnou rekonstrukcí. Ta přerušila besedy na téměř dva roky. Současně ale zaneprázdnila náčelníka Mílu natolik, že přestal vycházet i Kamarád. Nebyl čas a když posléze byl čas, nebyly zase peníze.

     Míla trávil na Loretě velké množství času. Velký dík tady patří jeho rodičům, kteří půjčili Nadaci Kamarádi nemalé peníze, aby bylo možno provádět rekonstrukce Lorety. V rámci ní tu došlo k rozdělení sociálního zařízení, které zde bylo jenom jedno. Vojáci, jak známo, nedělí WC a umývárny na mužské a ženské. Vybudovala se i úplně nová kuchyně, natíraly se postele, které měly zábrany, aby nepadaly děti z paland. Loreta se musela celá vymalovat, udělat nové nátěry na chodbách. Bylo nutno předělat celou instalaci vody a bylo zde i hodně elektrikářských prací.

     Nakonec se musel vybudovat i hydrant, protipožární dveře, no prostě finančně i časově náročné práce zde bylo hodně. Na konci toho všeho ale byla úspěšná kaloaudace (i když jenom časově omezená), slavnostní otevření a další týden besed. Ten byl ale bohužel posléze poslední.

     Problémy finanční, problémy s novým správcem, k tomu všemu závist a nepoctivost lidí, vedly k tomu, že Loreta byla zazimována. Následně potom byl Míla Fuček odvolán správní radou z postu výkonného ředitele, dohodou vypovězena nájemní smlouva mezi nadací a SKSK ČR. SKSK ČR již nebyla schopna Loretu finančně utáhnout. Správní radě se nepodařilo na tento projekt sehnat žádné peníze.

     Co je s Loretou nyní a jaké jsou aktivity nadace nevíme. Žádnou veřejnou výroční zprávu, kterou je nadace ze zákona povinna každoročně vydávat, jsem nikde neobjevil. Žádné aktivity nadace ve smyslu jejího poslání, za kterým byla zřízena, mi nejsou známé. Peníze, které nadace dluží manželům Fučkovým, také nesplácí a ani oni o jejich aktivitách informováni nejsou. S ohledem na to, že jim nadace dluží přes půl milionu, by byla slušnost, je alespoň jednou ročně informovat.

     Bývalý výkonný ředitel Míla Fuček také neví nic. I jemu nadace dluží za práci bezmála 100.000,-- Kč. Další známý dluh nadace je vůči TJ ORS, která nadaci půjčila celkem 10.000,- Kč zůstává také nesplacen.

     Když jsem se zajímal o samotný zákon o nadacích, pak mě na něm zaráží, jaký smysl má uspořádání nadace, kde jediným všemocným orgánem je správní rada, která volí sama sebe a je sama sobě zodpovědná. Role zakladatele nadace je zde prakticky nulová. Zase jeden totálně nepovedený zákon.

     O čem bude řeč příště? To už naše povídání ukončím a seznámím vás s posledními problémy v SKSK ČR, zmíním se o stěhování ústředí, o tom, co dělá SKSK ČR na Internetu a zkusím nastínit i nějakou budoucnost.