SKSK ČR od vzniku do současnosti – 1. část

Protože SKSK ČR slaví letos desáté výročí svého vzniku, rozhodli jsme se v několika pokračováních přiblížit čtenářům, jak a proč vzniklo a jaký byl jeho vývoj až do dnešních dnů.

     Mám-li začít s úplnými počátky SKSK ČR, asi bych se měl nejprve zmínit o lidech, kteří stáli při jeho vzniku. Předně to byl současný náčelník Míla Fuček, dále pak já Vašek a ještě Honza a Pavel.

     Protože největší podíl na vzniku měl Míla, začnu s ním. Vezmu to stručně, protože o Mílovi psal už před dvěma lety Lukáš Jeřábek v článku Medailon jednoho vedoucího. Míla začal s dětmi pracovat jako vedoucí na 121. pionýrské skupině v Praze 4 na Spořilově v polovině 1. ročníku na ČVUT Fakultě elektrotechnické v roce 1980. Po pár letech přešel na 232. pionýrskou skupinu na Jižní Město – Chodov, kde se posléze dostal i do vedení skupiny. Jeho koníčkem byl stolní tenis, s tím také začínal na Spořilově, kdy jeho oddíl byl zaměřen právě na stolní tenis, ale posléze se stal všeobecně sportovním a nakonec sportovně – turistickým.

     Turistice i sportu zůstal Míla věrný. Kvůli stolnímu tenisu vstoupil se svým oddílem do TJ Jižní Město – Chodov (měli tedy dvojí členství), protože zde měli možnost navštěvovat hernu stolního tenisu. V té době měl Mílův oddíl dvě družiny – turistickou a sportovní, zaměřenou na stolní tenis.

     Když se v TJ Jižní Město – Chodov uvolnil i odbor turistiky, začal se Míla angažovat i zde. Z odboru ZRTV, kde byli původně, přešli do odboru turistiky, jehož se stal Míla předsedou a kam přibyly i další dětské oddíly. Jeden z nich byl i naše Bratrstvo a dále zde pak byly Rychlé šípy jeho kamaráda Honzy Lepiče a Komety Ireny Kašové. Míla se začal v té době věnovat turistice poměrně aktivně a tak vznikl v té době i oddíl dospělých, který se záhy osamostatnil.

     Po sametové revoluci se Míla přihlásil k myšlenkám skautingu a udělal nábor do Junáckého oddílu. Ten byl úspěšný, v tu ránu se z menšinové turistiky stala většinová činnost. Aktivity kolem stolního tenisu byly ukončeny, protože herna byla v rekonstrukci a nebylo kde hrát. Míla se věnoval skautingu, který vystřídal pionýrskou skupinu, z které následně odešla většina vedoucích.

     Junácké období ale Míla snadné neměl. Udělal si sice zkrácený vůdcovský kurz, což Junáci umožnili dlouholetým vedoucím turistických oddílů. Míla ale měl po náboru kolem sta dětí a byl na to ze začátku sám, posléze mu pomáhali dva rodiče. Ale i tři dospělí byli na tento počet málo a tak jeho oddíl nebyl registrován.

     Oddíl působil na Jižním Městě. Míla se v té době i rozešel z TJ Jižní Město – Chodov a založili samostatný odbor v znovuobnoveném Klubu českých turistů. Tím ale přišli o možnost využívat klubovny TJ. Zůstaly jim dvě klubovny v bývalých agitačních střediscích, ale ty zastupitelstvo rozdělilo mezi Skauty a Pionýry. Protože Mílův oddíl nebyl v Junáku registrován, znamenalo to změnu klubovny. Protože na Jižním Městě na malé organizace zapomněli, nezbylo, než se stěhovat jinam. Volno bylo na Novodvorské.

     Pro členy oddílu to znamenalo zhruba půlhodinové dojíždění. Počet členů oddílu se výrazně zredukoval.  Nová klubovna byla psána na Klub českých turistů Praha 4, který jsem s Mílou založili jako základní článek KČT Praha.

     Na Novodvorské se junácká éra oživila, protože si zde Mílu našel starší skautský vedoucí MIloš Kredba - Krab, který mu pomohl založit 40. skautské středisko Wigilanti. Při této příležitosti se Míla seznámil s Pavlem Šmahou, který byl vedoucím druhého oddílu tohoto střediska, který se jmenoval Jestřábi.

     Oddíl působil zhruba rok. Pak přidělili omylem klubovnu dlouhodobě někomu jinému a tak se hledala další náhrada. Ta se našla v Nuslích. To znamenalo další dojíždění pro děti. V Nuslích se sháněli nováčci těžko.

     Oddíl Jestřábi zanikl a tím se rozpadlo i středisko Wigilanti. Míla se svým oddílem přešel do Žižkovského střediska, kde byli lidé, s kterými stejně občas spolupracoval. V té době ale už vzniklo i SKSK ČR a protože někteří funkcionáři na Praze 3 nepřáli současné registraci Mílova oddílu v Junáku a v SKSK ČR, tak Míla z Junáku odešel. Poslední kapkou bylo i zvýšení členského příspěvku pro děti z 30,-- na 100,-- Kč.

     Mám-li nyní představit sebe, pak musím poznamenat, že pocházím z Moravy. Tam jsem prošel oddílem Šlépěje, kde jsem začínal jako dítě, posléze se propracoval na instruktora a nakonec se ze mě stal vedoucí. Přišla ale vojna, tak jsem oddíl předal svému nástupci. Hned po vojně jsem ale založil rodinu a přestěhoval se do Prahy. Záhy jsem měl děti – dvojčata Pavla a Michala a dva roky na to Martina. Po neshodách s manželkou od nás zhruba po pěti letech manželství odešla a tam jsme byli doma pánská jízda.

     Protože jsem byl zvyklý na turistiku, tak jsem k ní vedl i kluky a dělali jsme pravidelné výlety. No a postupně se dostávám do oblasti, kterou nedávno popsal Písmák v článcích Představujeme Bratrstvo – 1. část a Představujeme Bratrstvo – 2. část, kde je popsáno, jak jsem se vrátil k práci vedoucího a jak z původní party Bratrstvo vznikl turistický oddíl Bratrstvo.

     V té době, když jsme vznikli jako oddíl, bylo potřeba, abychom byli někde vedení. Na výběr byl Pionýr nebo nějaká tělovýchovná jednota. Pro tu jsme se rozhodli. Kamarád z Jižního Města mě upozornil, že tam vznikl při TJ Jižní Město – Chodov nový odbor turistiky. Našel jsem si kontakt na Mílu, který byl jeho předsedou a tak jsme se seznámili. Stali jsme se členy odboru turistiky a posléze jsme přešli i do nově založeného Klubu český turistů Praha 4, který jsme s Mílou založili po znovuobnovení Klubu českých turistů.

     O Honzovi Lepičovi jsem se zatím zmínil jenom krátce. Míla se s ním seznámil ve svém mládežnickém věku, kdy bylo Honzovi asi 13 let na jedné dovolené v Brně. Seznámili se přes stolní tenis, později se kvůli němu scházeli i v Praze. Honza se potom odhodlal jet na jeden výlet, který dělal Míla se svým pionýrským oddílem Létající Kuřata ještě při své působnosti na již zmíněné spořilovské 121. PS. V době přechodu Míly na 232. PS na Chodov byl Honza na vojně, ale po vojně přešel za Mílou na tuto skupinu, zakládal s ním i odbor turistiky v TJ Jižní Město – Chodov a samozřejmě mu pomáhal i s vedením oddílu stolního tenisu pro děti. Na 232. PS měl Honza svůj oddíl Rychlé šípy, který byl členem i odboru turistiky.

     S Pavlem Šmahou se Míla seznámil prostřednictvím skautského vedoucího Kraba a 40. střediska Wigilanti. Protože byli každý v oddílu sami, dělali některé společné výlety, společně dělali i tábor o jarních prázdninách. Proto byl Pavel i při vzniku SKSK ČR.

     Aktéry založení SKSK ČR jsem tedy představil. Příště se budu věnovat samotnému vzniku a proč SKSK ČR vlastně vzniklo.