Představujeme Bratrstvo – 1. část

Články, které jsme představovali z papírového Kamaráda, které ale už svoji internetovou podobu mají, došly. Proto jsme nyní otevřeli nulté číslo tohoto časopisu, který začal vycházet v roce 1993.

     V této rubrice chceme představovat jednotlivé kluby. Začneme sami od sebe, tedy od 3. a 4. KSK. Tyto dva klubytvoří zatím jediné středisko KSK nazvané Bratrstvo. Ale začnu úplně od začátku jak jsme vznikli.

     Bylo to před několika lety. Bydlím ve stejném domě jako Praotec, tedy Pavel Čech. Jsme hned sousedé. Praotec chodí do třídy s tesákem, tedy Michalem Tesařem a já s Michalem Holým, tedy Míšou. Vzájemně spolu kamarádíme a vytvořili jsme takovou partu. Prakticky skoro každý den jsme spolu chodili do nejbližšího okolí a zkoumali, co se dalo. Brzy jsme si dali přezdívky, založili jsme si svoji kroniku, kterou píšu já, pojmenovali jsme se Bratrstvo a založili jsme si i svoji pokladnu, kterou vede Míša. Mimo malých příspěvků, které jsme si zavedli, byly hlavní příjmy naší pokladny ve sběru.

     Do naší třídy chodí Martin, který má dva bratry – dvojčata Michala a Pavla, kteří chodí do třídy s Praotcem a Tesákem. Ti nám tiše záviděli naši partu a my jim zase tiše záviděli to, že chodí skoro každý víkend na výlety se svým tátou. Nakonec to dopadlo tak, že jsme je vzali do našeho Bratrstva a s jejich tátou jsme chodili na výlety společně. Tak vlastně se postupně z naší party Bratrstvo stal oddíl Bratrstvo a pan Fabián se stal naším vedoucím a mi mu začali říkat Vašek.

     Náš první výlet s Vaškem byl do nedalekých Řevnic, bylo to 6. 8. 88. Výlet to byl fantastický. Poprvé jsme se dostali někam dál, kam nás samotné rodiče nechtěli pouštět. Vašek se ukázal jako skvělý vedoucí a celou cestu jsme hráli různé slovní hry. Zastavili jsme se na chvíli na Babce, na oběd pak na Jezírku, kde jsme hráli i jiné hry než slovní. Třetí zastávka byla na Skalce, kde jsme si rozdělali malý ohýnek.

     Po výletu si Fabiánovi složili přísahu a Vašek přijal naší nabídku stát se našim vedoucím. Pavel Fabián brzo pro svoji mrštnost získal přezdívku Hadimrška. Schůzky se přesunuly od Praotce, který je naším zvoleným náčelníkem, k Fabiánům. To vše se dělo o prázdninách a následoval ještě další výlet do Krčského lesa. Vašek nás učil pracovat s buzolou, uzlovat a další zajímavé věci.

     Se začátkem roku přibyli dva noví zájemci o členství v našem oddílu, oba Mílové. Jeden z nich je můj spolužák a druhý je jeho o rok starší kamarád. Zúčastnili se s námi prvního poprázdninového výletu do Kamenného Přívozu. Kluky jsme po výletu přijali. Starší Míla zůstal do dneška bez přezdívky, ale mladší má přezdívku Mlsoun.

     V druhé půlce září jsme už byli tak samostatní, že jsme si schůzku dělali i bez Vaška. Občas totiž nemohl, protože musel být v práci. Sice jsme se většinou nic nového nenaučili, ale zabavit jsme se dovedli dobře. Přijali jsme další dva nové zájemce: mého spolužáka Jakuba Mejtu, který získal časem přezdívku Stopař a Praotcova spolužáka Pavla Mareše. Hned na následující výlet s námi čel další Praotcův spolužák Míla Čechura, kterého jsme na následující schůzce také přijali. Dnes má přezdívku Mrzout. Na téhle schůzce jsme také navrhli, neříkat Vaškovi vedoucí, ale patron. Inspiroval nás k tomu román Trampoty s kapitánem, který jsme na schůzkách na pokračování četli. Návrh byl schválen, protože většinu programu schůzek jsme si už v té době připravovali sami. Vašek nám chystá výlety a učí nás různé dovednosti. Občas přispěje i nějakou hrou.

     Do oddílu jsme přijali další tři členy, sourozence. Nejstarší Lukáš chodí do třídy s Praotcem a nejmladší Marek se mnou. Prostřední se jmenuje Jakub a přivedl ho Míla Zíka. To, že jsme je přijali, i když o tom byly diskuse z důvodu, že už nás je dost, se nám vyplatilo. Příští schůzku přišel Jakub, kterému se začalo říkat Kuba, s návrhem na klubovnu u nich v domě. Byla to suterénní místnost. Mělo to předsíň a dva pokoje. Jeden je větší a jeden menší a oba jsou propojeny dveřmi. Z menšího pokoje vedou ještě jedny dveře do další malé místnosti. Pustili jsme se do práce. Museli jsme vyklidit strašně moc krámů, ale většinu z nich jsme odvezli do sběru, takže jsme ještě získali peníze.

     Klubovnu jsme budovali každý den. Přestávka byla akorát na výlet do Mníšku pod Brdy a Řevnic. Na tomto výletě jsme na tajném místě zakopali listinu s našimi podpisy. Šla s námi i paní Jeřábková – máma Lukáše, Kuby a Marka,která se stala naší druhou patronkou.

     Konečně byla klubovna hotová a vybavená nábytkem, který nám dali hodní lidi. První schůzka v ní byla 10. 10. 88. Klubovnu jsme pokřitili jménem “Chýše”. Oba patroni tu taky složili naši přísahu a dohodli jsme se s nimi, že jim budeme tykat. Také tu padl poprvé návrh na to, vytvořit dvě družiny. To se také stalo. První družinu vytvořilo původní jádro Bratrstva – Praotec, Míša, Tesák, já a bratři Fabiánové. Druhá družina se vytvořila kolem bratří Jeřábkových, ke kterým se přidal Pavel, Míla, Stopař, Mlsoun a Mrzout. Proběhly nové volby, i když bylo nabídnuto, aby náčelníkem zůstal Praotec. On řekl, že náš oddíl se už natolik rozrostl, že je třeba provést novou volbu. Stejně byl zvolen. Vyhrál 17 hlasy spolu s Pavlem, druzí byli Písmák a Míla s 16 hlasy a třetí Míša a Kuba s 15 hlasy. Tito členové se staly členy rady starších. Sedmý člen byl zvolen v doplňkových volbách a stal se jím Michal. Z rady starších jsme provedli volnu náčelníka, kterou vyhrál Praotec nad Pavlem v poměru 6:1. Písmák byl potvrzen v roli kronikáře, Míša v roli pokladníka, Pavel se stal zástupcem náčelníka a Míla druhým kronikářem.

     Dokončili jsme vznik družin. Naše družina se jmenuje Tuláci, druhá Poutníci. Obě družiny si založily své kroniky a nástěnky. Pokladna bude pouze oddílová, aby nedocházelo k tříštění peněz mezi družiny.

     Na následujícím výletě do Průhonic jsme zjistili, že všichni, u nichž se pletly stejná jména, mají přezdívky, tak že se už nepletou. Nejvíce bylo v oddílu Michalů. Bez přezdívky zůszal akorát Michal Fabián a všichni ostatní Michalové mají přezdívky (Míša, Tesák, Písmák), z Pavlů je bez přezdívky jen Pavel Mareš, ostatní mají přezdívky (Praotec a Hadimrška), z Mílů nemá přezdívku akorát Míla Zíka, ostatní mají přezdívky Mlsoun a Mrzout, Jakubové jsou dva – Stopař a Kuba a Martin je jeden, stejně jako Lukáš a Marek.

     Začali jsme plnit bobříky, které jsme si upravili. V té době jsme už byli členy turistického oddílu mládeže v odboru turistiky při TJ Jižní Město – Chodov.Společně s dalšími oddíly tohoto odboru, které sice neznáme, jsme začali plnit oddílové zkoušky s několika stupni. Prvním stupněm je Ochránce přírody, což je základ a je to naše nováčkovská zkouška. Další stupně jsou: Rodový člen, Stopař, Mistr stopař, Zálesák, Mistr zálesák, Oblastní náčelník, Rodový náčelník a Kmenový náčelník. Bobříků tu máme 15, některé nové, některé jsou vypuštěné. Do jejich plnění jsme se pustili i bez přítomnosti patronů. Praotec s Pavlem to dokázali za naší pomoci sami zorganizovat.

     Po vzniku družin jsou v jednom týdnu schůzky družinové a v druhém týdnu je společná schůzka oddílová. Tu vede většinou některý z patronů, ale pokud nemůže ani Vašek ani Věra, dovedeme si také poradit. Když zvládneme družinovku, tak abychom nezvládli oddílovou schůzku, vždyť je to vlastně větší družinovka.