Jak seznamovat děti s pedofilií

Měly by děti vědět, že existují pedofilové? Je vhodné o nich před dětmi mluvit? Nebo je to naopak nutnost? A co by o nich vlastně měly vědět?

     Dnes se budeme zabývat tím, o čem už vlastně byla řeč v sexuální výchově, protože je asi logické, že o pedofílii by se děti měly dozvědět v rámci sexuální výchovy. Co k problému říká na úvod Rosťa?

     Již několikrát zaznělo, že strašení dětí rozhodně není správný přístup. I když pedofil nehodlá zneužít, tak si rád popovídá, rád se s dětmi seznamuje. Ony často vycítí, že je jiný, ale místo aby věděly, že s ním mohou prožít nádherné přátelství nebo dokonce pravou lásku, jsou zbytečně vyděšené. Utíkají, jen vycítí zájem dospělého. Strach v případě zneužití spolu se zmatkem a nevědomostí znásobuje trauma, to jsem již naznačoval několikrát.

     K této tézi se Mlsoun s Marťasem stačili vyjádřit jen velmi stručně, protože jsou oba v těchto dnech na škole v přírodě. V krátkém telefonickým rozhovoru jsme se shodli na tom, že by bylo sice hezké, kdyby tato společnost dospěla do stavu, že by nadřízení, kolegové, děti a rodiče mohli o pedofilních sklonech profesionálních i dobrovolných pedagogických pracovníků vědět, ale že k tomuto stádiu má tato společnost ještě hodně daleko. Důvodem může být i to, že vymezení pedofílie nemá pevné hranice, je to svým způsobem pojem relativní. Ne každý z jmenovaných by tedy dokázal onu skutečnost přijmout. To samozřejmě může změnit osvěta. Ona hranice však asi vždy zůstane více či méně subjektivní.

     Rosťa pokračuje na toto téma dále: “V podstatě stále zdánlivě obhajuji nejmírnější formy zneužívání. Já ale neprosazuji jejich legalizaci, ani je nijak nepropaguji, protože i ty mohou ublížit. Jsem ale pro velice mírné tresty, až na úrovni pokuty nebo úklidu města. Ale nikdy se jim nepodaří zcela zabránit a jelikož určité hry se sexuálním podtextem dětem prospívají, myslím, že není dobré strašením a nevědomostí již předem připravit dítěti trauma, spíše je lepší připravit je na tyto situace, aby si z nich opravdu odneslo to dobré. Jako z obdobné hry s jiným dítětem. Již jsem psal, že jestliže se podaří minimalizovat negativní dopady zneužívání, přestane jít o závažný společenský jev, protože děti tím budou trpět minimálně. Až na případy hrubého či násilného vynuceného zneužívání, které tu také bohužel budou vždy. Dospělí sexem totiž obvykle také netrpí, protože jsou informovaní, nejde tu jen o zralost, někdo je “nedospělý” stále.

     Opusťme ale již oblast zneužívání, už se o něm diskutovalo dost. Součástí výchovy dětí by kromě jiného měla být i příprava na jejich vlastní případnou odlišnou sexuální orientaci. Jelikož na preventivních sexuologických vyšetřeních jsme se tu příliš neshodli, právě takováto výchova, ještě než si mladý člověk tyto sklony naplno uvědomí, mu může výrazně pomoci, podobně jako mnou navrhované preventivní lékařské prohlídky. Díky ní nebude tak zmatený, vyděšený z toho, že se mu líbí malé holčičky nebo malí kluci, bude lépe připraven na budoucí život. Již v otázce sexuologických vyšetření jsem psal, že příliš nehrozí, že pedofil, který se až s cizí pomocí naplno doví o svých sklonech, by začal zneužívat. Výchova by měla učit, že i nejmírnější aktivity mohou dětem ublížit, pak bude každý opatrnější, než dnes, kdy si někdy myslí, že ty jeho způsoby ublížit nemohou, protože jej v dětství a mládí nikdo nevedl. Sexuální výchova musí pokračovat i na střední škole, deviace se na plno rozvíjejí spíše po pubertě. Děti by se měly učit jaké aktivity vůči sobě dospělému dovolit nesmí (protože ubližují) a jaké by mu dovolit neměly (například protože jim nejsou příjemné). Mladý pedofil tak snáze pochopí, čemu by se sám s dětmi věnovat neměl. Celkem dobře to funguje již dnes.”

     K tomuto příspěvku Mlsoun ani Marťas nic nového nemají, protože na toto téma se již vyjádřili v dílu o sexuální výchově. Opět jsme se tedy tentokrát po telefonu shodli, že dobře vedená sexuální výchova může napomoct k orientaci v sama sebe u lidí s pedofilními sklony rozhodně lépe, než nějaké preventivní lékařské prohlídky. Děti by samozřejmě měly vědět, jakou podobu může mít případné sexuální zneužití a čeho se tedy mají vyvarovat.

     Rosťa na závěr říká: “Neinformovanost, dezinformace a strašení nebudou zvyšovat počty traumatizovaných dětí. Nevhodně jednající, doufejme, že menšinoví, pedofilové se budou postupně dovídat, jak se mají k dětem chovat, aby jim neubližovali. Ale aby se negativní jevy minimalizovaly, všichni pedofilové by se museli zcela vyvarovat jakýchkoli milostných aktivit a jakýchkoli her se sexuálním podtextem. Přitom zájem o lásku a sex bude mezi dětmi stoupat díky filmům, starším kamarádům a dospělým a odpozorování jejich chování.

     Již jsem několikrát psal, že tyto dětské milostné a předsexuální aktivity prospívají do budoucího života. Mladý člověk, který podobné hry v dětství zažil, ví, jak si sex zpříjemnit, jak zmírnit bolest dívky při prvním vniknutí. Jenže tyto hry mohou být nevhodné z hlediska mravnosti díky minimální informovanosti. Děti totiž odpozorují chování mládeže a dospělých, které však pro ně není přirozené ani vhodné. Dospělí jim příliš pozitivních rad nedají a děti se mezi sebou také nijak kladně neinformují. Nejde o soulož, té se děti většinou vyhýbají, ale o případnou promiskuitu. Týká se to ale i celkového chování dětí. Určitá “zkaženost” dnešních dětí a mládeže je sice způsobena nezájmem, nedostatkem času a špatným vlivem dospělých, jak správně psal Marťas, ale mezi dětmi se pak šíří jejich vzájemným působením z jednoho na druhé. Já myslím, že dospělý partner či alespoň kamarád, přítel jim do života dá mnohem více, více toho pozitivního. Je totiž rozumnější, zralejší. Ale jak jim může být blízkým přítelem, když se děti dnes straní či dokonce bojí milostných a lehce sexuálních projevů od dospělých?

     Děti skutečně musí vědět, že pedofilům se vyhýbat nemusejí. Že projevy partnerské lásky a mírné fyzické aktivity ze strany dospělého, jim neublíží, pokud jsou pro ně přirozené, příjemné, líbí se. Když se dítěti něco nelíbí, něco nechce, musí si s pedofilem umět promluvit. Musí se umět někomu svěřit, pokud s ním jeho dospělý partner dál dělá věci, které jasně odmítlo. Dítě je zvědavé a určité zkušenosti také potřebuje. Ale aby šlo o zkušenosti kladné, tak je musíme co nejvíce informovat a pozitivní vztahy s pedofily musí dostat zelenou.”

     Ani tentokrát Mlsoun s Marťasem nepřinesou do diskuse nic nového. Připadá jim, že se o těchto věcech již mluvilo v předchozích tématech a že to, co říct chtěli, už řekli.

     Měl-li bych zrekapitulovat body, v kterých je shoda, pak jde o to, že v rámci sexuální výchovy by měly být děti objektivně informovány o pedofílii a všech jejích aspektech, aby věděly, jak reagovat při setkání s pedofilně orientovaným člověkem. Samozřejmě by měly vědět, že kolem nich se pohybuje hodně lidí, kteří mohou mít pedofilní sklony, ale nikdo to na nich nepozná, protože plně ovládají své sexuální pudy. Měly by ale vědět, jak se zachovat, pokud se pedofilně orientovaný člověk o nějakou sexuální aktivitu pokusí a to samozřejmě záleží na její závažnosti, aby jejich reakce byla adekvátní. Proto by tedy rozhodně neměly být pedofilně orientovanými lidmi strašeni.

      Sexuální výchova vedená tímto směrem samozřejmě napomůže i mladým lidem v pubertě, když zjisťují, že mají jinou než heterosexuální orientaci. Měla by jim pomoct se s tímto problémem vyrovnat a najít své místo v této společnosti a tím zabránit častým depresím těchto lidí, které v mnoha případech vedou k sebevražedným pokusům.