Diablo je zpátky, poradíte si s ním?

V roce 1996 se objevilo první Diablo. Hned si získalo spoustu příznivců a obdivovatelů. Jedinečná grafika, náhodná stavba levelů, výborný příběh a skvělý herní systém. Za tím vším stála legendární firma Blizzard, která se proslavila neméně slavnými a revolučními tituly jako byly Warcraft I a Warcraft II. Dnes se píše rok 2000 a po čtyřech rocích odříkání a slibů můžeme zkusit zabít Diabla znovu.Otázkou však je, zda Diablo II splní naše očekávání.

Cohena. Ozval se válečný pokřik a z malé jeskyňky, kterou nepostřehl se vyřítily dva tucty dalších skřetů. Byl v pasti.
V dnešní době se už nesází jenom na hratelnost. Pokud hra nemá minimálně slušnou grafiku, nebo nějaký revoluční nebo originální zlepšovák, tak je odstrčena do šedého pozadí, a i když je třeba na velice vysoké úrovni, nedostane se jí kýženého ocenění. Kde jsou ty časy, kdy hry měly jenom pár barev, skoro žádné zvuky, ale všichni se u nich bavili jako dneska u těch nejlépe graficky zpracovaných her. Diablo II je na tom graficky velice dobře.
     Opět vidíte hru z 3D izometrického nadhledu, stejně, jako tomu bylo v prvním Diablu. Hra se skládá ze čtyř světů, jako jsou pláně, poušť, bažiny a pak jakési podivné planiny. Pláně v prvním světě jsou rozlehlé a dýchá na vás z nich takový chlad a pocit dálek.




     Všecko kolem vás je zelené, občas se objeví nějaký kámen nebo ohrádka pro dobytek. Všechno prostředí kolem vás je statické, jenom voda se pohybuje, ale když narazíte na louč nebo lampu, která vrhá kmitající světlo, můžete sledovat realistické osvěcování země a předmětů. Jinak je ale pozadí na velice dobré úrovni a může se pyšnit velkými detaily. I ostatní světy jsou zpracovány dobře. Žlutá barva písku přímo oslňuje, močály dráždí, aby se člověk začal ohánět kvůli dotěrnému hmyzu a pak divné pláně kdesi u ohnivých řek jsou plné prázdnoty, smutku a uvězněných duší. Dále se můžete podívat do různých podzemí, od kanálů až po jeskyni, nebo do kostela atd. Tyto interní lokace jsou opravdu skvělé. Hlavně výše zmíněný kostel. Barevná okna, nádherně texturované kamenné zdi, dlážděná podlaha nebo pěkný parčík. Prostředí a jeho zpracování nelze tedy vytknout nic, snad jen to, že je příliš statické, ale i to se dá překousnout.
     A jak je na tom zpracování postav? Více než skvěle. Vaše postava je opravdu božská. Její animace v pohybu sice trochu pokulhává - při chůzi to vypadá, jako kdyby levitovala, dokonce se mi stalo, že chodila pozpátku, ale to jsou drobné kosmetické chybky. Pěkné jsou změny vzhledu při změně vaší výbavy. Navléknete-li si koženou vestu, budete vypadat jako chudáček, zvlášť pokud jde o barbara. Jakmile na sebe navléknete kroužkové, nebo dokonce plátové brnění, hned dostanete podobu velkého majestátného a ostříleného Řeka. Změny se projevují od nepatrného obarvení nebo až po změny tvaru a vzhledu. Na postavu a její výbavu byly použity skvělé textury, které prostě zapadají do světa fantasy. Nepřátelé jsou taktéž nádherní, hlavně v pohybu. Skřeti jsou rychlí, malí a svou dotěrností a zbabělostí přivádějí člověka ke vzteku. Naopak takový temný rytíř, ten už svou majestátností a velikostí dává najevo, že to bude tužší protivník, než krysák nebo skřet. Grafika nepřátel je prostě výborná. Všichni se celkem přirozeně hýbou, utíkají, no prostě nádhera. A nyní se dostáváme k problémům her s velice dobrým grafickým zpracováním. Hardwarové nároky. Diablo II je hodně náročná hra. S minimálními detaily budete potřebovat minimálně k jakž-takž plynulé hře Celerona 350 Mhz, 64 MB RAM a nějakou lepší grafickou kartu. Při větším výskytu nepřátel začne hra cukat a zpomalí až třeba na 3 obrázky za sekundu. K plynulé hře s plnými detaily budete k plynulému pohybu po celou hru potřebovat Pentium II 450 se 128 MB RAM a grafickou kartu vyšší třídy (TNT 2,Voodoo 3, …). Vím, že tato konfigurace je dnes už běžná a potřebná, ale Diablo bylo známo jako hra, která se dala rozchodit a hrát na mnohem pomalejších počítačích, než vyžadovalo minimum a i tam byla dobře hratelná. Jinak ale nelze grafice co vytknout, snad jen nedobře rozpohybovaná hlavní postava.

     Čarodějka Astra zaslechla křik a klení právě když projížděla po cestě směrem k městu Lut Gholein. Zastavila svého koně a seskočila na prašnou cestu. Z východu slyšela pokřik a řinčení zbraní. "Skřeti už zase dostali nějakého pocestného. Co myslíš, mám mu pomoct ?" otočila se ke svému koni. Hluk utichl, aby v následující chvíli vybuchl v ohlušující jekot vysokých hlásků. Astru ale cosi upoutalo v té změti křiku. Vysoké skřetí hlasy přehlušoval jeden mocný a silný, hlas který vykřikoval kletby různého druhu a slova v barbarském válečném jazyce. "Barbar. To jsem si mohla myslet. Jenom hlupák nebo barbar by vešel do léčky nebo do přesily." Ve spěchu popadla svou hůl z ebenového dřeva a rozběhla se směrem za hlukem. Technické zpracování starého Diabla posunulo RPG zase o krok dál. Při přestupu na vyšší úroveň jste obdrželi pět bodů, které jste si mohli rozdělit podle vašich potřeb na čtyři základní atributy - sílu, obratnost, vitalitu a magii. V Diablu II byla změněna magie na energii a to z toho důvodu, že magie již neudává stupeň kouzel, které jste schopni se naučit, ale nová energie udává pouze množství many, které dokáže vaše postava pojmout. Změnou těchto atributů jste docílili změny vlastností vaší postavy. Pro nováčky jsou zde napsány všechny čtyři atributy a jejich vliv na vlastnosti postavy. Síla : Síla udává, jak těžké zbraně jste schopni použít a také jak velké zranění jste schopni udělit.
     Obratnost : Zvyšováním obratnosti ovlivňujete vaši zručnost v boji, vaši přesnost s vrhacími zbraněmi a také vaši schopnost obrany.
     Vitalita :Vitalita ovlivňuje počet vašich životů a také vaší kondici. Energie :Energie udává množství many, kterou můžete použít na sesílání kouzel nebo na používání válečných technik.
Autoři dále zůstali u stejného inventáře a rozvržení postavy. Navléci si můžete dva prsteny, jeden amulet, boty, vzít si zbraň (u barbara dvě) a do druhé ruky, není-li zbraň obouruční,štít. Na hlavu si můžete nasadit přílbu. Co je zde, oproti Diablu I nového, je opasek. Do opasku si můžete dát různý počet lahviček. Malý opasek znamená nejvýše čtyři, ale takový plátový, to je už šestnáct lahviček. Další novou věcí z pohledu inventáře jsou zbraně a štíty nebo helmy. Některé z nich mají totiž několik otvorů, do kterých můžete vložit diamant, který změní vlastnost zbraně. Rubín přidá ohnivý útok nebo protekci proti ohni, ametyst dá útok s blesky nebo protekci proti nim.

     Hlavní změnou v koncepci hry je učení nových kouzel. Už se neučíte pomocí knih, ale pomocí skillpointů, které přidělujete na různé skilly nebo kouzla a tím je získáváte. Každý charakter má tedy již předem dány všechna možná kouzla nebo dovednosti, které je schopen se naučit. Nemůže se tedy stát, že se barbar naučí kouzlit firebally nebo naopak kouzelnice omračovat. Každý charakter má tzv. skill tree, který obsahuje všechny možné dovednosti a kouzla. Ty jsou spolu propojeny a dají se získat jenom tehdy, pokud jste na požadovaném levelu a máte naučené všechny skilly v linii před požadovanou dovedností alespoň na první úrovni. Já vím, že to zní složitě, ale není. Tento systém se mi zdá mnohem lepší, neboť nyní opravdu velice záleží, co si vlastně zvolíte. Investované dovednostní body vám již nikdo nevrátí. V Diablu II si můžete vybrat z pěti různých charakterů. Tady jsou :

Barbarian
Barbaři jsou lidé odmítající jakoukoli vyspělejší techniku. Žijí v malých výskách v domcích ze dřeva, ale převážně ve stanech. Nesnášejí kouzla a také je nedokáží používat. V jejich společnosti se nevyskytují ani šamané, lékařství tady provozuje hlavně sama příroda a občas nějaký ranhojič nebo zaříkávač. Mají obrovskou sílu a výdrž, neustále si zlepšují kondici posilováním a obřadními rituály. Nejsou příliš zruční, i když se občas najdou vyjímky. Nejraději používají velké zbraně s velkým účinkem, jako například sekery nebo palice. Nepoužívají moc štíty nebo vrhací zbraně. V Diablu II je barbar celkem silná postava. Nemůže sice používat žádná kouzla, ale barbar je mistr ve zbrani a také jako jediný dovede používat až dvě zbraně najednou. Dále mu pomáhají různé válečné pokřiky a různé válečné bojové způsoby. V Diablu II nahrazuje barbar bojovníka z prvního dílu s tou vyjímkou, že nemůže kouzlit. Může ale používat všechna brnění a všechny zbraně a může dokonce bojovat se dvěma zbraněmi najednou.

     Astra doběhla na malý pahorek porostlý suchou stepní travou a posetý popelem. Několik metrů od ní zuřila bitva o které by se rozhodně nedalo říct, že byla fér. Uprostřed chumlu skřetů se držel na nohou mohutný barbar v potrhaném koženém brnění. Oháněl se dvoubřitou sekerou a každým sekem zmrzačil nebo zabil skřeta.Levou ruku měl ošklivě posekanou a přes obličej se mu táhl ošklivý hluboký šrám. "Moc dlouho nevydrží. Ale takový silák jako on, by si měl i s tolika skřety hravě poradit." Astřinu pozornost zaujal vyšší skřet v masce, který divoce máchal rukama a křičel cizí slova. "Šaman. Tak to on oživuje padlé skřety. No počkej." Astra se napřímila a v rukách se jí začala zhmotňovat ohnivá koule, která rostla a rostla. S hlasitým výkřikem udělala Astra krok a vrhla oheň po šamanovi. Ten nestihl udělat už nic jiného, než zakřičet, než začal hořet. Poté namířila své ruce na zmatené skřety, kteří postřehli šamanovu smrt a z jejích prstů vyletěly proudy blesků, které na místě usmrtily polovinu skřetů. S tímto gestem jakoby se Cohenovi vrátila ztracená síla a přestoupil z obrané pozice do útočné. Jeho sekyra si pokaždé nalezla cíl a vyhledávala ta nejchoulostivější místa. Skřeti padali jeden za druhým na zem a ti přeživší se snažili utéci. Nikdo však neunikl odplatě Cohenovy sekery. Za pár chvil bylo dobojováno.

Sorceres:
Místo svalů používá mozek a místo zbraní svá mocná kouzla. Sílu čerpá z vědomostí a z přírody. Zahalená v hábitu a s magickou holí v ruce, opředená tajemstvím, stará a přece mladá, taková je mystická čarodějka. Svými kouzly dovede usmrtit jako nejničivější zbraní, ale také pomoci. Čarodějka v Diablu II nahrazuje svého předchůdce mága. Má tři různé druhy kouzel - od ledových přes ohnivá až k bleskům. Nedovede na sebe vzít zbroj a k obraně hlavy používá maximálně koženou čapku. Jinak je to ale extrémně silná postava, která svým fireballem dokáže zabít většinu nepřátel pouze jednou ranou.

     Vítr si pohrával s travou a rozprašoval prach, který tvořil táhlé mraky táhnoucí se při zemi. Několik verst od cesty seděly dvě postavy a opodál neklidně pofrkával kůň. Mohutný muž ve zbroji s obvázanou rukou a malá postava v dlouhém plášti. Okolo ležely zkrvavené mrtvoly skřetů. "Skočil jsem do pasti"bručel Cohen "byli všude kolem mě a do všeho ten zatracenej šaman."Sklopil oči."Neříkám to rád, znáš nás, ale moc ti děkuju. Zachránilas mi život." "Všichni si musíme pomáhat"odpověděla Astra a dál třela mast v malé misce."Jsi ošklivě poraněný v obličeji. Nemám se ti na to podívat ?" zeptala se s úctou v hlase. "Děkuju, ale není to zlý. Krum se o mě postará."."Kam máš namířeno ?" Zeptala se Astra a dál míchala kostěnou kvedlačkou v misce. "Jdu do Lut Gholein. Mají tam nějaké problémy. Zlo se zase objevilo na zemi. Měl jsem sen o tom, že se vrátil ďábel. Viděl jsem spoustu krve." Upustila misku a chytla ho za ruku. "Ten sen jsem měla taky."

Necromancer:
Temná minulost, neznámá přítomnost a tajemná budoucnost. To je život temného kouzelníka odněkud z bažin. Svou magii používá na temné rituály pomocí níž oživuje mrtvé a posílá je za sebe bojovat. Jeho jedy jsou postrachem všech léčitelů a před jeho kletbami se třesou všichni bojovníci. Plíží se nocí a stíny a jen svit jeho hole ohlašuje jeho přítomnost. Nekromant v Diablu II je zcela novou postavou. Není ani příliš slabý, ani příliš silný. Jeho předností jsou jedová kouzla a taky oživování mrtvých a ovládání nemrtvých. Je to postava pro fajnšmekry, které už omrzelo hrát za klasické charaktery.

Paladin:
Rytíř v plátové zbroji projel na svém koni hřbitovem a zastavil se u jednoho hrobu. Poklekl a pronesl několik motliteb.Vznesl se oblak bílého kouře a osvobozená duše se vznesla, zakroužila kolem jeho hlavy a pomalu se rozplynula. Bojovník za pravdu a dobro, soudce zla - tak takový je paladin - boží rytíř. Paladin je v Diablu II celkem silná postava. Má velké množství pomocných aur, které mu léčí zranění, posilují, apod. Opět je to taková postava pro fajnšmekry. Nejlepší zbraně pro něho jsou meče nebo palcáty. Možná by se pro něj našel i řemdyh. K obraně používá těžší zbroje a štíty. Mezi jeho kouzla patří výše zmíněné aury a jediné útočné kouzlo - holly bolt proti nemrtvým.

     Na své cestě za spasením světa narazili na ženu, která chtěla moc a dostala příliš. Andraiel musela zaplatit za své rouhání a za pomoc ďáblovi. S karavanou docestovali do pouštního města Lut Gholein , kde pomohli obyvatelům od zlých mocností ve starých hrobkách. Utkali se s mocným Durielem a zvítězili. Nikdo se jim nemohl postavit na větší odpor. Jejich spolupráce byla nevídaná - barbar a čarodějnice - neúprosně drtili všechny, kdo se jim postavili do cesty. Lodí se dostali do polozničeného města v bažinách, kde třináctý den stanuli hluboko pod zemí tváří v tvář samotnému Mefistovi.

Amazonka:
Silná žena pohrdající všemi muži. Se svým oštěpem dovede zázraky. Taková je nebojácná amazonka z pralesa. V Diablu II je to celkem dobrý charakter. Specializuje se na střelbu a na práci s oštěpy. Jejími kouzly jsou například magická střela a různé druhy magických útoků.

     Další věc, na kterou se musíme podívat, jsou zvuky. Diablo II nemá příliš dobré ozvučení. Zvuky jsou přibližně stejné jako v minulém díle, až na pár novinek. Zato hudba je skvělá. Od pomalé a vážné hudby v pláni přes skvělou hudbu v harému, která je jako vystřižená z nějakého filmu o Arabech , přes nádherné tamtamy a černošské zpěvy v bažinách až po chorály v posledním aktu, kdy stojíte na prahu Diablova světa. Hudba tedy předčila všechna naše očekávání. Škoda těch zvuků.

Příběh Diabla se odvíjí přesně podle dané osnovy, nelze ho tedy nijak změnit (kromě smrti). Intro a veškeré animace jsou skvělé, ale moc se z nich pochytit nedá. Jsou sice plné efektů a krásně režírované, ale mnoho se z nich pochopit nedá. Autoři také skvěle vyběhli se všemi maniaky, kteří neustále ukládají pozice. Sice si můžete uložit kdykoliv a kdekoliv, ale není vám to k ničemu, protože se pokaždé po nahrátí objevíte ve městě. Nepřátelé se znovu objeví. Na pomoc vám sem ale autoři dali jakési portály, Waypointy, které musíte zaktivovat. Ty vás přenesou vždy do nějaké důležité lokace. Diablo II je tedy velice slušná hra, celkem rozlehlá, ale po pár hodinách začne celkem nudit. Už vidím maniaky, kteří ji budou hrát znovu od začátku na těžší obtížnost. Já bych to moc dlouho nevydržel. Stereotyp je přeci jenom stereotyp.


     Poslední magický kruh byl rozbit, poslední hlídač byl zabit.Vzduch byl cítit spáleninou, ale také podivným klidem.Barbar poprvé zjistil, co je to strach. Nebe ztemnělo a řeky zčernaly. Brána byla otevřena. Soudný den nastal. Barbarova sekyra byla zlomena, kouzelnice pozbyla všech svých kouzel. Cohen se krčil v koutě a držel se za posekanou ruku. Astra ležela omráčená na zemi. A uprostřed místnosti stál on, obrovský rudý netvor z pekla. Diablo přišel. Přišel aby trestal. Přišel aby pokořil všechny odpůrce. Přišel, aby dokázal, že zlo je silnější.

     Na prahu katedrály stanul rytíř v stříbrné zbroji. Od hlavy až k patě byl zahalen brněním. V ruce třímal obrovitý meč a ve druhé štít. Na krku mu visel mocný Mefistův kámen. Diablo musí zemřít. Poslední rána dozněla a mocný křik přehlušil zvuky bortící se katedrály. Diablo umíral a s ním i Cohen, Astra a Garfindel, mocný paladin z Gandrisetu.. Na čas zavládl mír.

Nissessowa kniha, 3 žalm
Zlo je nesmrtelné, je jen otázkou času, kdy někdo odemkne zamčené dveře poznání.