Není práce jako práce

Přinášíme vám malé zamyšlení nad prací. Práci můžeme různě dělit a porovnávat. Samozřejmě nejde o rozsáhlé teoretizování, ale úvahu zaměřenou určitým směrem, převážně do neziskového sektoru.

     Základní rozdělení práce je na fyzickou a duševní. Kolem tohoto rozdělení se bude točit hlavní úvaha. Toto rozdělení budu aplikovat na neziskový sektor, i když některé věci platí obecně. K této úvaze mě nedávno inspiroval rozhovor s přáteli, kteří v neziskovém sektoru pracují a srovnání, ke kterému jsme při něm dospěli.

     Která práce je více vidět? Řekl bych, že více je vidět práce fyzická. Například v takovém sdružení dětí a mládeže. Vedoucí, který přímo pracuje s dětmi – vede oddíl, klub, kroužek, kde převažuje fyzická práce, vidět rozhodně je. Naproti tomu hospodář, který vede účetnictví, stojí spíše v pozadí a vidět není.

     Která práce je zábavnější? Tak na to jednoznačně odpovědět nejde. Vezmu-li ale srovnání vedoucího a hospodáře, pak je jistě zábavnější přímá práce s dětmi. Vedení účetnictví a další administrativy berou lidé spíše jako doplněk. Většinou to ve sdruženích dělají lidé, kteří ještě současně vedou oddíl, klub, … Samozřejmě mohou být i vyjímky i vedoucích, kteří již jsou v pokročilém věku, účetnictví je jejich profesí a už si na přímou práci s dětmi netroufají a chtějí být ještě nějak užiteční.

     Která práce je užitečnější? Tak tohle je hloupá otázka. Záměrně jsem ji proto položil. Dost lidí, kteří dělají fyzickou práci, si ale o té duševní myslí, že je méně důležitá. Že by jim ale například něměl kdo spočítat mzdu, za jejich fyzickou práci, jim nedochází. Stejně tak, ten, kdo jim tuto práci shání (jejich šéf), dělá duševní práci, bez které by se neobešli.

     Je tedy zcela zřejmé, že obě práce jsou stejně důležité a na sobě vzájemně závislé. Je´den druh práce by totiž nešel dělat bez druhého. Asi bychom těžko hledali duševní práci, ke které není třeba žádného produktu fyzické práce a naopak.

     Která práce je únavnější? I to je relativní otázka. Pro člověka, který je zvyklý pracovat duševně, bude únavnější fyzická práce. Naopak pro člověka, který je zvyklý pracovat fyzicky, bude únavnější pracovat duševně.

     Spánek je jedním z význačných vlivů. Člověk, který není dostatečně vyspalý, má menší výkonnost. Tento fakt platí při duševní práci mnohonásobně více než při duševní práci (pomineme-li případ, kdy bude nevyspalost velkého rozsahu). Při fyzické práci se totiž rozeberete a dokážete se jisté míry nevyspalosti zbavit. Při duševní práci ale tuto možnost nemáte a naopak, čím víc se na práci potřebujete soustředit, tím více na vás jde ospalost.

     Fyzická práce jde poměrně snadno normovat. Unavený člověk řekněme místo deseti palet složí za den třeba jenom devět. U duševní práce ale může být pokles výkonnosti nevyspalého, či jinak unaveného člověka, mnohem větší, mnohdy až o polovinu. Záleží samozřejmě na druhu duševní práce. Čím více se na ní potřebuje soustředit, tím více snižuje únava jeho výkonnost.

     Stres má také vliv. Ke stresu jsou náchylnější lidé, kteří dělají duševní práci. Ta je totiž zpravidla vázána na větší zodpovědnost. Navíc tím, že nejde normovat, může vést snadněji k dojmu, že onen člověk nepracuje naplno.

     Návykovost je sice jiné hledisko, ale pojďme se nad ním také zamyslet. Která z těchto prací je návykovější. Tady bych asi řekl, že návyková práce může být ta, která je tvůrčí. To je většinou práce duševní, ale může sem patřit i práce fyzická. Podobně duševní práce může být netvůrčí a rutinná, i když většinou tvůrčí bývá. Ono i to vedení účetnictví určité tvůrčí prvky má, pokud od něj zahneme i příbuzné oblasti, jako psaní projektů na dotace a podobně.

      Obecně lze říct, že režim odpočinku při duševní a fyzické práci bude dosti odlišný. Ideální je, je-li možnost tuto práci střídat. Protože při tělesné práci si člověk částečně odpočine od duševní a naopak při duševní práci si zase odpočine od práce tělesné. Nejde samozřejmě o plnohodnotný odpočinek, ale unavené svaly si odpočinou, když si sednete a přemýšlíte, či píšete nebo počítáte. Stejně tak si zase odpočine mozek, pokud děláte práci fyzickou, nad kterou nemusíte příliš přemýšlet.

     Ještě k tomu spánku. Obecně lze říct, že lidé, kteří pracují duševně, ho potřebují více. Je ale nutno mít na paměti, že obecně je spánek věcí hodně individuální, někomu stačí spánku méně, někdo ho potřebuje více. Prostě každý člověk je jiný. Spánek je třeba lékem na stres. Je-li spánku málo, stres se prohlubuje.

     Když už jsme u toho stresu, tak se koukněme, co ho může zvyšovat. Provází hlavně duševní práci. V neziskovém sektoru lze říct, že čím výše je postavený funkcionář, tím má větší zodpovědnost a tím je náchylnější ke stresu. Ukažme se to na příkladu SKSK ČR.

     Patron zodpovídá pouze za svůj klub. Jeho práce je duševní i fyzická. Jde o přímou práci s dětmi, ale musí též i něco připravovat, pomoct dětem s přípravou programu, je-li to třeba, objednat ubytování a podobně. Převažuje zde práce, která je zálibou, tedy přímá práce s dětmi a proto zde jsou minimální stresové faktory. Pouze pokud klub funguje špatně, děti patrona zlobí, jdou mu na nervy, pak se může stres objevit. Pak je ale chyba v samotném klubu.

     Vedoucí střediska už má práci se střediskem. Záleží na velikosti střediska, kolik má klubů a patronů, kteří pod vedoucího střediska spadají a za které odpovídá. Odpovědnost za podřízené je sice nepřímá, ale přesto je. Vedoucí střediska tedy odpovídá za to, že je v pořádku agenda pracovníků s dětmi. Za chybu kvalifikovaného pracovníka samozřejmě odpovědnost nenese, ale problémy v této oblasti mu samozřejmě starosti také přidělají. Mimo pracovníků zodpovídá nepřímo i za práci svého hospodáře, správnost výdajů, které schválí a podobně.

     Vedoucí oblasti má zodpovědnost ještě větší. Zodpovídá totiž za vedoucí středisek a patrony těchto středisek. Opět jde o zodpovědnost nepřímou. Odstupňovaně zodpovídá za evidenci a kvalifikaci vedoucích středisek. Kvalifikovaný vedoucí střediska samozřejmě za své případné chyby odpovídá sám, ale tyto problémy stejně oblastí projdou a vedoucí oblasti se jimi zabývat musí. Problémy s patrony středisek, kteří jsou až v 2. úrovni, na něj zpravidla tolik nedoléhají. Zodpovědnost za hospodaření je stejná, jako ve střediscích.

     No a co náčelník? No ten zodpovídá za všechno. Sice je to opět ve vztahu k nižším funkcionářům nepřímá zodpovědnost, ale je toho trochu více. V první úrovni se to vztahuje k vedoucím oblastí, ale též k vedoucím středisek, které pod žádnou oblast nespadají. Ostatní funkcionáři nižších článků jsou v 2. úrovni nepřímé zodpovědnosti. Starosti s hospodařením jsou zde také, dá se říct, že ještě větší, protože nepřímo zodpovídá za celé sdružení, tedy i hospodaření nižších článků.

     Na ústředí do hospodaření patří i psaní grantů a jejich vyúčtování. Dotace se rozesílají i na nižší články, takže i starost s jejich distribucí a následným vyúčtováním od nižších článků a sumarizací těchto vyúčtování do vyúčtování za celé sdružení. Vždyť stačí, aby jediný nižší článek vyúčtoval dotaci nesprávně, na ústředí to neodhalili, odhalila to dodatečně ministerská kontrola a průšvih má celé sdružení, které je pro minimálně následující rok bez dotací. A zodpovědnost za to má samozřejmě hlavní statutární zástupce, tedy náčelník, i když spolu s hospodářem.

     Obecně řečeno tedy náčelník má důvodů ke stresům nejvíce. Je současně jakýmsi hromosvodem sdružení, po kterém se sveze vše, co se ve sdružení nepovede. Administrativní práce má nejvíce, takže i času na přímou práci s dětmi, kvůli které do podobné práce vůbec jde, je výrazně méně. To je také důvodem, proč např. v SKSK ČR o výkon této funkce není pražádný zájem.

     I ostatní členové Náčelnictva SKSK ČR mají ale dostatek práce. Přece jenom ale jsou do jisté míry za náčelníkem, který je hlavním statutárním zástupcem, částečně schovaní (zastřešení).

     K tomu všemu si ještě přidejme, že práce, o které jsem teď psal, není prací placenou (zaměstnáním), ale prací dobrovolnickou. To její význam zase ještě snižuje v očích některých lidí, kteří ji nedocení.

     Myslím, že z těchto řádek ale jsou patrné rozdíly jednotlivých druhů práce v dětských sdruženích a specifika z toho vyplývající. Máte-li i vy své zkušenosti, budu rád, když se o ně podělíte v diskuzi.