Šéfredaktor konečně přestěhován

Jak jistě z našeho magazínu víte, náš šéfredaktor se stěhoval. Přestěhoval se blíže svému pracovišti, ale čekalo ho náročné stěhování a vybalování. Zajímají-li vás podrobnosti, čtěte dále.

     Našeho šéfredaktora jsme se vypravili navštívit v jeho novém domově a podívat se, jak mu jde vybalování. Má to o poznání blíže než z Petrovic. Z Petrovic to měl do internetstudia, kde je i redakce našeho magazínu 45 až 60 minut jízdy metrem a autobusem. Nyní to má tak jednu až dvě minuty pěšky.

     “Vybalování bylo hodně hektické”, vypráví náš šéfredaktor Míla Fuček. “Myslel jsem, že to zabalím během dvou týdnů ve čtyřech dopolednech. nakonec jsme musel ještě jeden skoro celý den přidat. Nebýt kamaráda Jirky Staňka, asi bych to nestihl zabalit.”

     “Vešlo se Ti všechno do nového bytu?”, zajímal se Marek.

     “Samotné balení jsem zahájil 23. dubna. To jsem balil věci z pokoje a věnoval jsme tomu celé dopoledne po rehabilitaci. Pokračoval jsme potom ve čtvrtek 25. dubna, kdy mi pomáhal táta. Společně jsme vyklidili velkou část sklepa a tyto věci jsme pak balil. Z vyklizených věcí jsme zhruba polovinu zlikvidoval. V tomto týdnu jsme se pak k balení už nedostal, protože v sobotu byl turnaj Grand Prix Kamarád.

    “Dostal, ale ve čtvrtek jsme jenom stáhl poštu. Pak jsem se hned vracel do Petrovic, kam přijel opět Jirka a přes noc jsme dokončovali balení. Jirka naštěstí přivezl ještě další kartony, kterých bylo pořád málo. Ve čtyři hodiny jsme šli na tři hodiny spát a od sedmi jsme pokračovali v  balení. Poslední karton nám dodali stěhováci.

     Konečně bylo vše naloženo a vyjeli jsme. Jeli jsme přes Spořilov, kde jsem nechal u rodičů kolo a nefunkční cyklostil, který, až bude čas, odvezeme s tátou do sběrny. Naložil se tu koberec, lampička a další drobnosti. Pak jsem už byli v Nuslích. Jirka byl autobusem a metrem rychlejší. Nastalo vykládání, při kterém  Jirka pomáhal.

     Ještě náročnější bylo řídit vykládání. Sklad i byt jsou poměrně malé a mnohdy se čekalo s ustavěním nábytku na kus nábytku, který byl až v zadu. Naštěstí se vše zvládlo. Poslední fází pak byl odvoz lednice do klubovny Na Bitevní pláni.”

     “A pak Tě čekalo vybalování. Kolik zabralo času?”, zajímal se Marek.

     “Vybalování bylo také náročné, ale opět mi pomáhal Jirka. Ne teda se samotným vybalováním, ale s vynášením věcí, které se ještě vyhodily při vybalení a pak s vrtáním děr na různé poličky a obrazy. To bylo na několik etap, protože některé věci jme musel ještě dokoupit – poličky, věšáčky apod. Jirka také přenesl krabice, které se dostaly omylem místo do bytu do skladu a obráceně. Já bohužel v současné době těžké věci opravdu nosit nemohu.”

     “Vidím, že většinu věcí máš už vybalených a už bydlíš. Připojené máš už i počítače, takže to tu začíná být útulné. Vzhledem k Tvým problémům s páteří, to bylo asi náročné. Co na to říká Tvoje páteř?”, ptal se dále Zorro.

     “Vybalení mi trvalo devět dní. K tomu jsme vybaloval i sklad, aby v něm bylo k hnutí. Samozřejmě některé skříňky jsou zatím vybalené jenom nahrubo. I v bytě bude třeba ještě některé věci dotřídit. Ale opravdu od neděle 12. května už konečně bydlím. Přestal slalom mezi pytli a krabicemi, visí záclony.

     V neděli jsme dodělal poslední fázi, při které jsme vysál koberec a umístil ho na konečné místo. Vysát potřebovala i postel a křesla. Postel se konečně dočkala i povlečení. Zmizely věci ze stolů a na nich se objevil ubrus. Před tím jsem provizorně jedl v kuchyni.

     Počítač je už sice na Internet připojený, ale ten hlavní není plně funkční. Nejprve byly problémy, že byl připojen přes tři HUBy, což se vyřešilo. Nyní na něm už Internet funguje,. ale jde otevřít pouze Seznam.cz, pošta jde stahovat jenom někdy, ICQ spíše nefunguje než funguje. To se ale doufám nejpozději do týdne odladí. Síť, kterou sem natáhli hned v sobotu, funguje. Druhý počítač funguje, ale na něm nejsou instalovány emaily a má malou RAMku.

     Takže z domova ještě nepracuji a poštu chodím stahovat dolů do internetstudia a to zatím i v neděli, kdy už je zavřeno.

     Co páteř? Záda bolí. Ale nyní se chystám si koupit rehabilitační míč a začít cvičit. Podmínky na to teď budu mít a čas na to padne ten, který ušetřím místo dojíždění do práce. Rodiče mi věnovali velké zrcadlo, které mi přivezl autem další kamarád Karel Pešata. To zrcadlo je důležité pro kontrolu správného držení těla.”

     “Takže jednoduché to nemáš, ale hodně se toho zjednoduší”, zkonstatoval Zorro a Marek se zajímal o prostory bytu, zda je větší nebo menší než ten petrovický.

     “Byt je na čtvereční metry stejný. Relativně je tu ale místa míň, což ale nevadí s ohledem na to, že jsem si doma nechal pouze své věci a vše služební jsem dal do skladu. Obývací pokoj je stejně velký. Ložnice je menší. Ta mi slouží i jako pracovna. Zde jsou počítače, přes které budu zvládat stahovat základní poštu (osobní a pro eKamaráda, časem i pro Dětskou seznamku), abych nemusel v neděli vůbec dolů do internetstudia.

     Je zde kuchyň, která je samozřejmě větší něž můj kuchyňský kout v Petrovicích. Původně byla velká, ale je přepažená, čímž vznikla ona ložnice. Takže bohužel nejde přímo větrat, není zde okno a je zde dost velké vedro.

     Koupelna je o něco větší než v Petrovicích, protože je zde i vana. WC je stejně velké, předsíňka zhruba taky. Ještě tu jsou navíc dvě malé komory. Nemá to sklep. S věcmi, které budou potřebovat chladno si budu muset vypomoct ve skladu.”

     Můžeme zkonstatovat, že obývací pokoj je zařízený dost pro reprezentaci. Je zde kanape a křeslo, kam se mohou posadit hosté. Nemusí sedět u kuchyňského stolu, protože je tu i menší kulatý stolek. Jíst se může na stole, který je součástí sedací soupravy Máši. Zůstal tu pod oknem ještě psací stůl, který se nevešel do ložnice a pracovny. Ten ale celkový dojem nijak neruší.

     Proti petrovickému bytu skříněk ubylo. Je zredukovaná velká nábytková stěna, z které zde zbyly celkem tři sestavy skříněk. Kdo si pamatuje na fotografie, které kdysi vyšly v eKamarádu z petrovického bytu před stěhováním ústředí SKSK ČR a ICOK a porovná je s fotografiemi z tohoto nového bytu, jistě nám dá za pravdu, že tento byt je nyní útulnější. I ložnice, která je současně pracovnou, vypadá celkem dobře.

     Drobného vybalování a třízení bude ještě dost. Ale to už půjde postupně. Teď bude mít Míla Fuček jiné starosti. Na pořadu dne je příprava Bambiriády. Po ní se pak vrátí k třízení věcí. Rád by měl vše hotovo do prázdnin a to i včetně skladu. K tomu všemu ho ještě čeká dohánění různých pracovních restů, které se mu nakupily za poslední období.

     Přestěhování je pro Mílu Fučka jistě přínosnou věcí. Teď ještě, aby měl doma plně zprovozněný Internet a mohl tak mít neděle opravdu volné pro odpočinek. Samozřejmě magazín eKamarád vyžaduje i nějakou tu drobnou péči v neděli, ale bude to jistě pohodlnější z domova, než kvůli tomu muset odbýhat dolů do internetstudia, které s ohledem na to, že má u vchodu jediný zvonek, se stává čas od času vrátnicí. Takže taková práce, z které někdo neustále vyrušuje, trvá samozřejmě déle. Navíc domácí prostředí je prostě domácí prostředí. Stísněná kancelář nemůže nikdy nahradit jeho pohodlí.