Zneužívání dětí a jeho důsledky

V dnešní diskusi se budeme bavit o zneužívání dětí a jeho důsledcích. Co všechno může způsobit?

      Na řadu přichází téma, o kterém se již v našem Diskusním stolu hovořilo. Skoro to asi na některé čtenáře udělalo dojem, že všichni pedofilně orientovaní děti lidé jenom zneužívají, což bylo zase v rozporu, což v předchozím cyklu řekla sexuoložka MUDr. Fifková.

     Již zde zazněl pojem morální zneužití. Jde o typ, který je v rovině morálního cítění onoho člověka, který pohladí dítě po hlavě, dělá mu to dobře, ale záleží na něm samotném jak to prožívá. Přizná si, že ho to vzrušilo nebo ne? Kde je vlastně hranice vzrušení? Není nikde definovaná. Je prostě pomyslná a záleží na tom, jak to kdo cítí. Navíc, jak bylo řečeno, nikdo nemůže nic poznat. Zda to může vytušit dítě, závisí na míře vzrušení toho člověka.

     Patřím spíše k lidem, kteří jsou zvyklí myslet exaktně, proto takovéto pojmy nemám příliš rád. Prostě mluvit o zneužití v případě, kdy o něm nikdo neví a je pouze v pocitové rovině jednoho člověka, který může být buď přecitlivělý a považovat to za vzrušení a tím i zneužití ve srovnání s jiným, méně citlivým člověkem, který bude vzrušen více, ale bude to považovat za normální stav, mě připadá iracionální. Bavíme se tady totiž pouze o morálním hledisku, protože tato situace dítěti ublížit nemůže a není prokazatelná.

     Copak není málo případů, kdy třeba žačka nařkla učitele ze zneužití, on byl málem odsouzen a po pár dnech se ona žačka přiznala, že si vše vymyslela. Důvodem byla třeba žárlivost, protože ona se do něj zamilovala, ale on už známost měl. Podobně může i některý rodič začít žárlit na vedoucího, který bude k dítěti příliš pozorný. Zpravidla půjde o rodiče, který své dítě moc rád nemá a tak nemůže pochopit že "cizí" člověk může mít jeho dítě rád (třeba i raději než onen rodič).

     Jde tedy o to, že nejenom pedofilie samotná ale i hranice zneužití je věc hodně pocitová. Hranice pedofilie asi důležitá není, protože jde stejně o škatulku, ale hranice zneužití by asi měla být stanovena striktně. Jinak je to podobné jako to, když zákon nějakou činnost zakáže ale současně nestanoví sankci za porušení tohoto zákazu."

     Je otázka, do jaké roviny toto tvrzení postavit. Naskýtá se i více otázek. Někteří lidé zastávají názor o škodlivosti onanie, přesto že dost sexuologů se na to dnes dívá obráceně, než před časem. I sama sexuologie se tedy vyvíjí. Zatím co před několika desítkami let považovala onanii za škodlivou, dnes se názory mění. Nemění se ale názory všech, záleží na třeba na náboženském a kulturním vyznání. Pak je otázka, zda nemůže časem dojít k tomu, že sexuologie přehodnotí i onu otázku "morálního" zneužívání dětí.

     Mlsoun má na onanii názor takovýto: "Věc je dána vývojem. Přece jenom dnešní generace po sexuální stránce vyspívá dříve. O sexuálním životě dnes například třináctiletí vědí stejně, jako např. před sto lety osmnáctiletí. Onanii bych tedy viděl jako pozitivní náhražku, která kompenzuje to, že nedochází k tak výraznému snižování hranice prvního sexuálního styku. Prostě náctiletí, kteří jsou dříve vyspělí vyspělí řekněme o X let, ale s plným sexuálním životem naštěstí nezačínají o celých X let dříve, ale řekněme o 1 až 2 roky a ten věkový rozdíl si vystačí s náhražkou, kterou jim je právě onanie."

     "Jelikož i mírné zneužívání může ubližovat, je tomu třeba nějak bránit. Důležitá je tedy prevence, především osvěta. Je ale nutné vědět, že zneužíváním ze strany pedofilů se nikdy zcela zabránit nepodaří. Pedofil se například ovládá, ale má vztah s dítětem, které ze zvědavosti vyvíjí sexuální aktivity a on podlehne. Osvěta by tedy neměla říkat jen, že zneužívání je špatné, měla by rozlišovat mezi mírnými a závažnějšími zneužitími a pedofily, kteří se ovládnout nedokáží, vést k těm prvním. Sice i dnes naprosto převládají, ale pedofil slýchá že všechna zneužití ubližují a pak se mazlí s dítětem a vidí, že je mu to ve skutečnosti příjemné. To si pak ale myslí i třeba o souloži. Dále musí respektovat, co se dítěti nelíbí (a diskutovat s ním o tom, aby to věděl), respektovat, že sexuální puzení dítěte je nižší a tyto hry je často omrzí. Jsem si vědom, že informace takovéhoto charakteru, stejně jako například snížené tresty za mírná zneužití, mohou k těmto aktivitám vést i pedofily, kteří se dnes ovládají, ale podle mne je důležitější minimalizovat negativní dopady zneužívání, než zcela zabránit sexuálním aktivitám v dětském věku. Minule jsme si totiž řekli, že ve vhodné formě jsou dětem prospěšné a podle mého názoru nezáleží na tom, zda je partnerem jiné dítě nebo dospělý. Má teoretická, avšak bohužel patrně utopická úvaha je taková, že pokud by se těmto negativním dopadům podařilo zcela zabránit, “zneužívání” dětí by mohlo být legální.

      Existují návrhy na registraci pedofilů a povinná sexuologická vyšetření umožňující výchovnou a preventivní práci s devianty. Pokusil jsem se je upravit do přijatelnější podoby, ale i tak se setkaly s odmítnutím ostatními diskutujícími i čtenáři. Nebudu se k nim tedy vracet. Alternativní návrh se týká anonymních poraden, kde by ale měli pracovat nezaujatí odborníci, aby k nim pedofil měl důvěru. Ale i sami pedofilové, protože pedofil má největší důvěru k jinému pedofilovi.

     Jak připravuji tento Diskusní stůl, pročítám si znovu i starší články. Tak mě napadá, co by asi na Rosťovu větu "… a pedofily, kteří se ovládnout nedokáží,…" řekla sexuoložka MUDr. Fifková, když v článku Co víme o pedofilech? říká: "Každý člověk, je-li duševně zdravý a není-li pod vlivem nějakých drog, dokáže své sexuální jednání ovládat, chce-li."

     Mlsoun už nemá k tomuto tématu žádný komentář, Marťas svoji diskusi na toto téma již také ukončil, takže spějeme k závěru. V něm ještě Rosťa dodává: "Pedofil dítě většinou opravdu miluje, nechce mu ublížit a snaží se mu maximálně porozumět, přizpůsobit se mu. I v případném sexu. Ve skutečnosti jde v naprosté většině případů nanejvýš o pár pomazlení s určitým stupněm obnažení a o ještě méně vzájemných zkoumavých doteků na oněch místech. Stejně jako to dítě občas krátce dělá s jiným dítětem, přičemž s ním to na ně žádné negativní dopady nemá, podobně jako ono “morální zneužití” pedofilem. Takže si myslím že ta nejmírnější zneužití skutečně ublížit nemusí. Jednu zajímavost: Znám dvě dívky. Jedna byla v šesti letech zneužita souloží, druhá opakovaně zneužívána orálně a vzájemnými doteky na genitáliích, obě nenásilně. Žádné problémy, ani v lásce či sexu u nich nepozoruji. Ale nechci se stále opakovat, prostě by se mohlo více přihlížet k subjektivním pocitům dítěte. Dále myslím, že “hra na doktora”, tedy partnerské předsexuální aktivity jsou stejnou ventilací snižující riziko předčasného zahájení plného pohlavního života včetně soulože jako masturbace. Do určitého věku by ale ještě nemělo jít o nic intenzivního. Hovořím tu jak o aktivitách mezi dětmi, tak o zneužívání, samozřejmě jedině mírném, “morálním”."

     O zneužívání toho bylo už řečeno opravdu dost. Rosťa sice polemizuje s tím, že je těžké se ovládat, ale asi si neuvědomuje, že i heterosexuálně orientovaný člověk se musí ovládat, že se nemůže vrhat na každou ženu, která se mu líbí a jsou i období, kdy i on musí v sexu abstinovat, nechce-li být například nevěrný. Navíc mohou existovat i kombinace sexuálních orientací (které částečně zmiňuje i MUDr. Fifková), při kterých člověku, který je má, nezbývá, než se ovládat, protože při jejich realizaci by ublížil (např. zmíněné sklony k sadismu či masochismu). Těmto lidem, nechtějí-li ublížit a dostat se do rozporu se zákonem nezbývá, než žít ve svých představách.