Pavel přijížděl do Kamenice s trochou zvědavosti a současně i s trochou obav, zda tu najde dobré kamarády. Sice ví, že tu bydlí Zdeněk, ale ten může taky bydlet až na druhém konci města.

     Chlapec sem zamířil a Pavla uviděl. Brzo pochopil, že ho tu kluci zamkli. Rozhlédl se a za chvíli uviděl na zemi klíč, který tu kluci nechali. Odemkl.

     "Ty ses dneska přistěhoval?", zeptal se Pavla.

     "To jsou blbé fórky kluků z baráku", řekl chlapec.

     "Já jsem Michal a bydlím hned vedle vás", představil se chlapec.

     "Já jsem Pavel. A dík žes mě odemkl."

     "No vida, už máš prvního kamaráda", řekl Pavlovi táta.

     "Do které chodíš třídy?", zeptal se Míši.

     "Teď půjdu do páté", odpověděl Míša.

     Na to Pavel zazářil. Typoval Míšu tak na třetí třídu, protože je dost malý.

     "To budeme možná chodit spolu do třídy", řekl Pavel.

     I Míša byl teď udivený, protože Pavel je taky dost malý. Je stejně velký jako Míša. Pavel pozval Míšu, aby s nimi odpoledne šel vybírat nábytek.

     Míša se jmenuje příjmením Jeřábek. Jeřábkovi bydlí hned vedle Novákových a sousedí spolu i jejich balkóny. Míša je stejně velký jako Pavel a oba jsou na svůj věk dost malí. Míša je blonďák, Pavel je tmavovlasý. Oba mají trochu delší vlasy, oba jsou modroocí. Kdo je dobře nezná, by si je mohl ze klidně ze začátku i plést.

     Míša měl na sobě bleděmodré ošoupané džíny. Pavel si hned všiml, že to jsou Lee Cooperky. Velice podobné má taky a tak se do nich hned převlékl. Když to Míša viděl, tak se usmál. Ukázal na Pavlovy hnědé manžestráky Eagle, které viděl v kufru a řekl, že má doma taky takové. Začali hned hledat stejné šaty. Našli ještě jedny tepláky a tričko. A oba mají nové džíny Lee Cooperky.

     Dohodli se, že si je vezmou první den do školy a k nim to stejné tričko.

     "Já chodím do áčka", řekl Míša. "Snad tě dají taky do áčka."

     "To by bylo boží", řekl Pavel. "Seděli bysme v jedné lavici." Míša jen přikývl. Do oběda byl ještě čas, tak šli na chvíli ven. Míša zavedl Pavla k řece a chvíli se dívali na kačenky, které tu byly. Pak se vrátili na oběd.

     U Nováků jedli jednoduše, protože na vaření složitého oběda nebyl čas. Paní Nováková uvařila z konzervy. Pak šli kupovat nábytek, Míšu vzali s sebou.

     Kluci objevili, že se můžou navštěvovat přes balkón. Příčka mezi balkóny se dala snadno přelézt. Společnými silami taky domluvili první sbližovací návštěvu pro rodiče. Večer se sešli všichni u Jeřábků. Po večeři se Pavel s Míšou odebrali do Míšova pokoje a rodiče se bavili v obýváku. Kluci ještě stačili dohodnout na čtvrtek společný nákup. To jim umožní, aby jim rodiče koupili stejné šaty.

     Večer se klukům nechtělo jít spát. Pavel usínal plný dojmů. Jeho obavy se rozplynuly. Míša bude stejně dobrý kamarád jako Radek.

      Pavel vyndal lísteček s adresou a hledal, kde bydlí Zdeněk. Když viděl Míša jméno na lístečku, usmál se a řekl: "To je náš spolužák."

     "Až zjistí, že s ním chodíš do třídy, tak s ním problémy mít nebudeš", řekl Míša. "Ale na Viktora si dej radši pozor."

     Míša vyjmenoval Pavlovi ostatní nájemníky domu. V přízemí bydlí Kovářovi. To jsou důchodci. Vedle bydlí Lorencovi, to jsou mladí manželé, kteří mají dvě malé děti. Staršímu jsou tři roky.