Tuláci - 2. část

Pavel jede místo na tábor k dědovi. Co ho tam čeká? Jaké budou jeho prázdniny po onom průšvihu s puštěným vozíkem a poraněným kamarádem?

     II. U dědy

     Děda nepřivítal Pavla vůbec přátelsky. Všechno už od rodičů věděl. Nad krb pověsil rákosku, aby ji měl Pavel na očích. Tím bylo řečeno dost. Na každé dopoledne dostal Pavel práci, například naštípat dříví, posekat trávu a podobně. První den štípal dříví. Děda mu řekl: "Když to pořádně uděláš, můžeš jít odpoledne ven. Jinak ... " a děda se významně podíval nad krb.

     Pavel se radši vyhnul obci a tím i klukům. Jsou to sice fajn kluci, ale skoro vždycky společně něco provedli. Byly to sice vždycky maličkosti, ale Pavel měl obavu, že za současné situace by to všechno dopadlo hůř. Sám teda bloumal lesem. Našel pár hub, které přinesl večer dědovi. Po večeři už nikam nešel a četl si.

     Další den Pavel natíral plot. Tahle práce tak rychle nešla, protože ji Pavel dělal poctivě. Přestože to Pavel dopoledne nestihl, dostal odpoledne volno. Pavel se ale rozhodl, že to dodělá, aby od toho měl pokoj. Pak šel zase do lesa.

      Pavel projel lesem, kde byl příjemný chládek, projel kolem dvou chovných rybníků a vjel do dalšího lesa. Odtud dojel k rybníku, kde se koupalo několik lidí. Usadil se kousek od vody, svlékl tepláky, pod kterými měl plavky, sundal tričko a tenisky a šel se koupat. Když vylezl z vody, rozjímal o událostech posledních dnů.

     Začátkem srpna se vrátí do Bělé. Budou balit. Koncem srpna se budou stěhovat do Kamenice. Rodiče odtud budou mít blíž do práce a budou mít větší byt. Pavel bude mít svůj pokoj. Když se Pavel dozvěděl o stěhování, vůbec se mu z Bělé nechtělo. Jedinou slabou útěchou mu bylo, že v Kamenici bude mít svůj pokoj. Teď se ale začíná těšit. Začne tam nový život. V Bělé by si těžko hledal nové kamarády a ve škole by to měl těžké, protože po tom průšvihu v něm všichni vidí grázla. Sice by měl v páté třídě novou učitelku, jenže to by asi moc nepomohlo.

     Pavel se šel ještě jednou vykoupat a pak se naobědval. Chvíli ještě ležel v trávě, opaloval se a přemýšlel. Ještě jednou se šel pořádně vykoupat a zaplavat si. Když pak na slunci uschl, oblékl si tepláky a tričko a pomalu jel zpátky. Vracel se zadem, kolem statku. Chvíli tu pozoroval dva kluky, jak jezdí na koních. Sám už párkrát na koni jel a docela se mu to líbilo. Tenkrát se tu taky takhle díval a skamarádil se tu s Tomášem, který mu koně na chvíli půjčil.

     "Kdyby se tu tak Tomáš zase objevil", pomyslel si Pavel.

     Přání se mu nakonec vyplnilo, i když až za dvacet minut.

     Tomáš je přesně stejně starý jako Pavel. Narodili se ve stejný den. Pavel teď Tomáše skoro ani nepoznal. Viděli se loni. To byli stejně velcí. Tomáš od té doby dost vyrostl a je o hlavu větší než Pavel. Po chvíli si Pavla všiml a poznal ho. Zamířil k němu a pozdravili se. Přijel sem i menší z obou kluků, kteří tu jezdili. Tomáš ho s Pavlem seznámil. Zase půjčil Pavlovi koně a Pavel se projel. Chvíli mu trvalo, než do toho zase přišel, ale pak si troufl i do mírného cvalu. Kluci ocenili jeho jezdecké umění.