Hoši z Modré zátoky

Máte rádi nevšední dobrodružství s opravdovým nebezpečím? Pokud ano, tak vás uspokojí stejnojmenná kniha Miloše Kosiny, o které se nyní můžete dočíst více.

     Děj knihy se odehrává v Norsku. Hlavními hrdiny jsou chlapci, bydlící v malé rybářské osadě v Modré zátoce. Vystupují zde sirotek Petr, Jón, Štefan, Karel ale i malý Barwik. Všichni toužili po tom, až budou velcí, stát se námořníky. Když se jim podařilo si přivydělat lovem ryb, vypravili se do nedalekého městečka, kde je samozřejmě zaujal opravdický námořní přístav.

     Jón přišel s nápadem, že nebudou čekat, až budou velcí, ale budou námořníky hned. Barwik projevil obavu, že mu to nedovolí maminka. Petr zase namítl, že nemají loď. Barwik o jedné staré věděl, tak se tam kluci na loďce vypravili. Starý rybář nebyl proti, už bylo nad jeho síly na lodi jezdit a navíc byla v dost špatném stavu. Nechtěl za ní hodně, jenom třicet norských korun. Pro kluky to bylo ale moc. Byli zklamaní. Neodmítli ale, vzali si čas na rozmyšlenou.

     Cestou zpátky přemýšleli, kde by mohli vydělat tolik peněz. Rozhodli se, že nějaký čas nebudou jezdit do městečka a tak si ušetří peníze, které získají za ulovené ryby. Nebudou lovit jednou týdně, ale každý den. Hned druhý den se do toho pustili a rovnou si už zvolili i kapitána, kterým se stal nejstarší Štefan. Ten si pak zvolil posádku. Karel se stal lodním důstojníkem a jeho zástupcem, Petr kormidelníkem, Jón člunařem a Barwik plavčíkem.

     Výprava za prací byla dramatická, ale úspěšná. Svezla je tam loď, kde si cestu odpracovali. V městě pak měli dva až tři dny na práci, než se bude loď zase vracet. Petr si našel práci na malé lodi, kde místo plavčíka, který si chtěl odskočit také na břeh, uklízel. Samozřejmě, že to Petr za dvě koruny vzal. Jenže plavčík se vrátil až večer a Petr, který na něj čekal, usnul. Loď ale mezi tím vyplula. A plula až na Island. Petr i plavčík z toho byli zděšeni. Plavčík sice dal Petrovi slíbené dvě koruny, ale co teď, když už byli několik kilometrů od břehu. Nakonec dal Petrovi člun a nějaké jídlo na cestu. Petr pak musel pádlovat. Věděl, že to musí stihnout do odlivu, protože ten by ho odnesl zpátky na moře. Petr to zvládl a do noclehárny, kde na něj čekali ostatní, přišel po půlnoci.

     Druhý den ještě kluci nějaké peníze vydělali, ale ne moc. Petr nemohl dělat nic, protože měl ruce rozbolavělé od nočního veslování. A navíc tímto dnem, jejich pobyt ve městečku končil, protože loď, kterou připluli, už vyložila náklad a vrací se zpět dřív. Petr si ale vzpomněl na člun, kterým připlaval a který teď byl jeho. Ten vzali s sebou. Petr ho pak v zátoce prodal za dvanáct korun. Štefan dostal darem od jednoho námořníka pět korun a tak měli nakonec o deset korun víc, než potřebovali.

     Chlapci si opět půjčili člun a jeli koupit loď od starého rybáře, který bydlel na druhém konci zátoky. Až teď si loď pořádně prohlédli a viděli, jak je špatná. Jenže šanci na jinou loď neměli a tak ji koupili a táhli ji za člunem na druhou stranu zátoky. Pracně loď dotáhli a na břehu sklízeli spíše posměch než obdiv. Na pomoc si zavolali lodního tesaře. Ten se zprvu tvářil dost odmítavě, ale nakonec se mu kluků zželelo. Nastaly dny práce. Zbylých deset korun padlo na prkna, která byla třeba a další ještě museli vyprosit.

     Kluci svezli pár kamarádů a hlavně děvčata. Blížilo se první dobrodružství. Udělali si první delší plavbu a pluli až na konec zátoky. Zahlédli zde rychlý celní člun a potom neznámou rychlou loď, která je minula bez povšimnutí. Kluci se vydali ji ze zvědavosti hledat. Pak ji zahlédli jak vyplula z Černého fjordu už za šera, neosvětlená a rychle uháněla pryč ze zátoky.

     O Černém fjordu kolují divné pověsti. Při vjezdu je vír a vevnitř pak jsou různé záhadné minerální prameny, z nichž některé jsou jedovaté. Tomuto místo se tedy všichni vyhýbají. Kluci se ale rozhodli, že se tam podívají. Byl to výlet na celý den. Vírem propluli bez problému, protože věděli, že musí jet rychle a projet ho středem. Pak viděli tajemné zákoutí a nakonec místo, kde loď přistála. Našli tu pašované zboží, jehož část odvezli celníkovi. Tak dopomohli k následnému dopadení pašeráků.

     Po bouři chlapci objevili plující vrak. Nebyl daleko, tak se k němu doplavili a rozhodli se, že ho dotáhnou do přístavu. Vrak byl opuštěný, ale byl zde náklad a celkem slušná zásoba potravin i pití. Netušili, že tím začalo jejich nejnebezpečnější dobrodružství. Nikdo totiž nezůstal na Slečně Dynamit a tak za chvíli z hrůzou zjistili, že vrak se dostal do proudu a pluje na širé moře. Slečna Dynamit se utrhla a nebylo ji vidět.

     Z dobrodružství se začalo pomalu stávat utrpení. Zažili tu i vzpouru, když Petr nechtěl pracovat a postupně se k němu přidali i Barwik a Jón. Při rvačce Štefana s Petrem promeškali loď, která kolem nich plula. Vzpoura skončila, Petr dostal rozum a uvědomil si, co způsobil. Začaly problémy s pitnou vodou, které bylo sice dost, ale začínala se v horku kazit. Neminula je ani pořádná bouře, při které Štefan s Petrem ze všech sil kormidlovali. Ostatní přečkali bouři v podpalubí.

     Jak to nakonec dopadlo? Tentokrát neprozradím. Nechci vám prozrazovat celý děj a tak kazit dojem těm, kteří si knihu jistě přečtou. Je to kniha, která se opravdu čte jedním dechem. Miloši Kosinovi se příběh podařil a zdařilé jsou i ilustrace Gustava Kruma. Snad jenom Slečna Dynamit mi na obrázcích připadá menší než v popisu v knize. Na obrázku si nedovedu představit, že v jejím podpalubí jsou kajuty, do kterých by se vešli lidé.