Pražské jaro - 57. mezinárodní hudební festival

Máte rádi hudbu? Chystáte se na Paržské jaro? Pak vám z něj přinášíme pár zajímavostí.

     Dirigentská vizitka: Mariss Jansons

      V čele Oslo Philharmonic Orchestra přijíždí na Pražské jaro teprve podruhé jedna z největších  osobností světového dirigentského nebe Mariss Jansons. Domácímu publiku bylo ovšem velmi dobře známé dirigentské umění jeho otce Arvida Jansonse (1914-1984), který během svých pěti návštěv Pražského jara v letech 1954 - 80 vystoupil celkem na devíti festivalových koncertech.

      Lotyšský rodák Mariss Jansons (narozen v Rize 14. ledna 1943) absolvoval v roce 1969  dirigentské oddělení leningradské konzervatoře a v postgraduálním studiu pokračoval u Hanse Swarowského  a Herberta von Karajana. V roce 1971 obsadil druhé místo v mezinárodní Karajanově dirigentské soutěži v Západním Berlíně a stal se asistentem legendárního Jevgenije Mravinského u Leningradské filharmonie.

     V roce 1979 byl tehdy šestatřicetiletý Mariss Janson jmenován do funkce šéfdirigenta Oslo Philharmonic Orchestra, kterou zastával nepřetržitě až do roku 2000. Svými jednadvaceti úspěšnými sezónami v šéfovské funkci u jediného tělesa patří mezi světovými dirigenty ke stále vzácnějším výjimkám.

     Souběžně s působením v Oslu spolupracoval Mariss Jansons s dalšími věhlasnými symfonickými tělesy, z nichž uveďme na prvním místě již citovanou Leningradskou filharmonii. Už za Těmirkanovy éry v ní  od roku 1985 zastával funkci hlavního dirigenta a s tímto orchestrem se také představil našemu obecenstvu při svém zatím jediném hostování na festivalu Pražské jaro v roce 1987. Mariss Jansons řídil Leningradskou filharmonii nezřídka také na zámořských turné v Severní Americe a Japonsku. Za nahrávku Šostakovičovy 7. symfonie s tímto orchestrem získal Edisonovu cenu. Byl dlouholetým hlavním hostujícím dirigentem London Philharmonic Orchestra a každoročně je zván k vystoupením s předními americkými orchestry včetně Bostonu, Clevelandu, Chicaga, Los Angeles a od roku 1994 také s New York Philharmonic.  Od roku 1997 je současně šéfdirigentem Pittsburgh Symphony Orchestra.

     Vedle řady prestižních ocenění za množství svých gramofonových nahrávek byl Mariss Jansons jmenován v roce 1995 norským králem Haraldem V.  "velitelem s hvězdou Královského řádu".

     Pro doplnění uveďme, že orchestr Oslo Philharmonic (Oslo Filharmoniske Orkester) byl založen již v roce 1919 (jeho prvním šéfem v letech 1919-1921 byl finský dirigent a violoncellista Georg Schnéevoigt). Z významných osobností, které stály v čele orchestru před Jansonsem, jmenujme zejména Herberta Blomstedta, který tělesu šéfoval v letech 1962-1968. Jedinečnost Jansonsovy éry v Oslu z hlediska systematického uměleckého vzestupu původně standardního tělesa až na výsluní světové extratřídy lze srovnat pouze s budovatelským triumfem Sira Simona Rattla u City of Birmingham Symphony Orchestra.

     1 + 1 = 2 + 2 = Fazil Say

      Jeden z nejoriginálnějších zjevů mezi současnou klavíristickou špičkou Fazil Say nepochází z žádné z tradičních světových hudebních metropolí. Narodil se v roce 1970 v turecké Ankaře, kde získal první hudební vzdělání na tamní konzervatoři. Od roku 1987 pokračoval ve studiích u Davida Levina (amerického klavíristy, který byl žákem Rudolfa Serkina) na Institutu Roberta Schumanna v Düsseldorfu. V roce 1995 završil svá studijní léta na konzervatoři v Berlíně. Už během tohoto období se představil americkému publiku v Bostonu a v Lincolnově středisku v New Yorku. Tamtéž v létě 1998 debutoval s Newyorskou filharmonií, s níž pod taktovkou Kurta Masura nahrál v následujícím roce bestsellerový snímek Gershwinovy Rhapsody in Blue.

     Spolupráce s Masurem otevřela mladému hudebníkovi cestu k hostování s dalšími předními tělesy včetně Budapešťského komorního orchestru, English Chamber Orchestra, Orchestre National de France, Tonhalle Zürich ad. Vedle sólových recitálů (takto se na sklonku loňského roku představil také na festivalu Struny podzimu na pražském Hradě) je rovněž aktivní v oblasti komorní hudby s Jurijem Bašmetem, Shlomo Mintzem a dalšími umělci a účinkuje také na pódiích jazzových festivalů.

     Dalším polem působnosti všestranně nadaného hudebníka je kompoziční tvorba. Ještě před ochodem z vlasti složil v šestnácti skladbu Black Hymns, provedenou u příležitosti oslav 750. výročí založení Berlína, kde měl v roce 1991 premiéru také jeho Dvojkoncert pro housle, klavír a orchestr. Letos v lednu se v provedení Orchestre National de France s dirigentem Eliahu Inbalem dočkal v Paříži  triumfální premiéry už jeho 3. klavírní koncert. Vyloženou raritou ve stále obsáhlejší diskografii Fazila Saye (poslední vydanou nahrávkou je Čajkovského Klavírní koncert b moll s Petrohradskou filharmonií a Jurijem Těmirkanovem) je snímek Stravinského vlastní čtyřruční verze Svěcení jara. V době, kdy hluboce prožíval dlouhodobý boj svého učitele Davida Levina s onemocněním AIDS, a kdy se sám po dobu osmi měsíců nedotkl klaviatury, ho podle vlastních slov "vrátil zpět k životu" náhodný poslech originální orchestrální verze Stravinského díla z rozhlasu. Když objevil skladatelovu čtyřruční úpravu, nastudoval a provedl ji společně se svým učitelem Davidem Levinem po návratu z nemocnice krátce před jeho smrtí. Po téměř deseti letech nahrál Fazil Say v únoru 1999 oba party multirecordingovou technikou pro společnost Teldec.

     V březnu 2001 provedl s pomocí speciálního klavíru, který mu k tomuto účelu připravila firma Bösendorfer, tuto verzi poprvé živě na veřejnosti v místě původní památné premiéry díla v Theâtre des Champs-Elysées v Paříži. O deset dní později vystoupil se stejným programem v Metropolitním muzeu v New Yorku. Díky laskavému pochopení vídeňského vedení společnosti Bösendorfer se s tímto ojedinělým provedením seznámí 28. května i návštěvníci Pražského jara v Rudolfinu na recitálu, jehož první polovinu budou tvořit díla J. S. Bacha.

     Dvě světové premiéry

     V rámci soustavné pozornosti, kterou Pražské jaro věnuje soudobé české hudbě, zazní v letošním ročníku také dvě novinky domácích skladatelů, vzniklé na objednávku vedení festivalu.
 
     V sobotu 18. května se na odpoledním koncertě v  netradičním "industriálním" prostředí Thámovy tovární haly v Karlíně uskuteční premiéra skladby jubilujícího moravského skladatele Petera Grahama (narozen 1952 v Brně) Subida. Autor, jehož dosavadní tvorba syntetizovala široké spektrum podnětů od evropské historické hudby přes autentický folklór a mimoevropské hudební kultury až k ozvěnám jazzu a rocku, o své skladbě řekl: "Vzrušující zadání napsat hudbu pro stejné obsazení jako má De Staat Louise Andriessena a zároveň úkol překlenout kontrast mezi tímto dílem a úvodní skladbou koncertu Seven od Johna Cage, bylo pro mne mocným popudem k uvažování o smyslu, funkci a podobě hudby vhodné do tohoto rámce. Skladba je pokusem o nově uchopenou spiritualitu v hudbě, nevázanou k liturgii, ale k přímému individuálnímu prožitku. Byla inspirována mohutnou a zároveň prostou poezií španělského mystika Juana de la Cruze. Z jeho díla Subida de la monte Carlo (Výstup na horu Carmel) je převzatá část původního textu a také motiv ´oprošťování´. Hudba vede posluchače klikatou cestou od tanečních rytmů a lehkomyslného (s lehkostí pojatého) zpěvu, přes zvukové příkrosti, stěny, pouště a propasti a k ´ledovcově´ průzračnému vrcholu sjednocení v kontemplativním zážitku...". 
 
     Na dvou katedrálních koncertech u sv. Víta bude 24. a 25. května provedeno nové rozměrné dílo Sylvie Bodorové Juda Maccabeus, vzniklé z podnětu zesnulého ředitele Pražského jara dr. Olega Podgorného. Oratoriu, na němž autorka (narozená 1954 v Českých Budějovicích) pracovala od roku 1999 až do začátku letošního března, předcházely komorní "přípravné studie", na nichž si zejména ve skladbách Šofarot a Megiddo ověřovala tematickou nosnost určitých intonačních okruhů a zvoleného materiálu. Textovou předlohu nalezla v obou starozákonních knihách makabejských, v Žalmech, Knize moudrosti, Izaiášově proroctví a v souboru židovských modliteb. Na rozdíl od stejnojmenného Händlova oratoria zvolila autorka mnohem kratší historický úsek v době mezi vypleněním a opětovným znovuvysvěcením jeruzalémského Chrámu, vymezený přibližně léty 167 - 164 př. n. l. Ve dvou částech celkem sedmnáctidílné kompozice využívá Sylvie Bodorová autentické texty 20. století.

     Mottem pocitové inspirace díla je autorčino vyznání: "Každý z nás má někdy strach. Někdy svým strachem zabíjíme sebe, někdy ubližujeme i jiným. Toto téma mne celý život pronásleduje. Téma osobní statečnosti, zbabělosti, víry, přizpůsobivosti, zrady a vykoupení. A odvahy postavit se proti zlu, i když je boj zdánlivě předem prohraný... Kdybych měla říci jednou větou poselství svého oratoria, znělo by ´Nebojte se!´."

     INFORMACE  O  PRODEJI  VSTUPENEK

     V pondělí 18. března 2002 byl zahájen doprodej vstupenek nevyprodaných rezervačním systémem a přímým prodejem v síti Ticketpro. V současné době jsou otevřeny dvě pokladny Pražského jara - tradiční pokladna v Hellichově 18  a po delší odmlce též paralelní pokladna v Rudolfinu.

      Dovolujeme si připomenout prodejní hodiny pokladen:

           Rudolfinum  Po-Pá  10.00 - 18.00 
           Hellichova   Po-Pá   10.00 - 17.00

      Systém rezervací, který jsme letos zavedli jako inovovanou službu našim klientům, byl bohatě využíván, přičemž se nám velmi osvědčila komunikace se zájemci o vstupenky prostřednictvím e-mailu.. Množství 5280 rezervací, z nichž prakticky každá znamená větší počet vstupenek, hovoří za sebe.

     Představuje to zhruba 40% kapacity všech prodávaných koncertů. Prodej vstupenek v přímém prodeji v síti Ticketpro do 18. března a prodej vstupenek na dobírku dosahuje v současnosti asi 20 %. 

     Oba zahajovací koncerty 12. a 13. května, dále koncerty  Washingtonského symfonického orchestru, České filharmonie s Vladimirem Ashkenazym či recitál Magdaleny Kožené jsou již vyprodány. Obdobně je tomu u některých menších sálů, jako je například Mozarteum - dnešní galerie Jiří Švestka - s kapacitou 150 míst, letohrádek Hvězda s kapacitou 200 míst, či u všech chrámových koncertů s kapacitou do 250 míst. S určitostí můžeme říci, že v přítomném okamžiku je k dispozici ještě přes 10.000 kusů vstupenek na všechny koncerty, což představuje zhruba 35% celkové volné kapacity festivalu. Tento počet nyní po zahájení doprodeje pochopitelně  rychle klesá.

      Zde bychom rádi zdůraznili, že řada atraktivních koncertů je dosud k dispozici, u některých z nich lze dosud zakoupit jak vstupenky nižších cenových kategorií, tak místa exkluzivní. To by mělo být pobídkou ke včasnému zakoupení vstupenek, ne k odkladům.  K dispozici jsou dosud vstupenky například  na následující koncerty, které jsme dle volné kapacity sálů rozdělili do tří kategorií:

     do 10 %
     Jiří Stivín   Rudolfinum            
     Maxim Vengerov  Rudolfinum    
     Smetanovo trio  Plodinová burza  
     Oslo Philharmonic O. Obecní dům   
                   
     do 30 %
     KOPS    Rudolfinum          
     George Mraz Quartet Lucerna Music Bar  
     SOČR   chrám sv.Víta   
     Pražská KF   Rudolfinum 
     Kühnův dětský sbor kostel sv.Šimona a Judy   
     Talichův KO  Rudolfinum  
     Taipei Sinfonietta  Rudolfinum   
     T. Pinnock + DKPB Obecní dům

      nad 30 % 
      Fazil Say   Rudolfinum  
      Antonín Kubálek  Rudolfinum  
      M. Goerne, E. Schneider Rudolfinum
      M. Schade a G. Johnson Rudolfinum  
      J. Anderson a J. Cohen Rudolfinum 
      E. Jaffe + FOK, PFS      Obecní dům 
      Kapralova kvartet  kostel sv.Šimona a Judy 
      London Sinfonietta         Rudolfinum 
      Mondschein Ensemble Thámova hala