Ze zákulisí eKamaráda

Magazín eKamarád má už nějakou tu historii, o které jsme už psali. Do zákulisí magazínu jsme ale ještě nenahlédli.

     Přesto, že o historii magazínu se už v několika článcích psalo, přesto ji aspoň stručně na úvod připomenu. Magazín se prvně na Internetu objevil 24. 6. 2000. Tenkrát neměl ještě svoji doménu a mohli jste ho jednoduše hledat na adrese http://ekamarad.zde.cz. Tato adresa přes přesměrovávač byla dost potřebná, protože magazín se ze začátku dost stěhoval. Důvodem byly výpadky serverů, na kterých byl. Postupně jste ho mohli najít na Adamu a na Hyperlinku, než zakotvil na Czechii. Dnes je na Anowebu.

     Magazín byl dělán ručně v Front Page Express a byl ze začátku aktualizován dvakrát až třikrát týdně. Redakci tvořilo zhruba deset lidí z řad patronů a členů Sdružení klubů správných kamarádů ČR. K dnešnímu dni má už magazín kolem 1300 článků od 125 různých autorů.

     Od 1. listopadu 2001 došlo k radikální změně, které si nešlo nevšimnout. Magazín eKamarád přešel ze statické podoby do dynamické podoby v PHP na MySQL. Konečně jsme se tedy dočkali. Kdo na tom má nakonec zásluhu? Michal Tuláček, který tento dynamický systém na míru pro eKamaráda udělal. Vše trvalo dost dlouho. Důvodem ale bylo to, aby zůstaly některé funkce eKamaráda zachovány - třeba to, že můžete krokovat od nejnovějšího článku až k nejstaršímu, můžete si prohlížet články seřazené podle čtenosti opět od nejčtenějšího až po nejméně čtený. Můžete diskutovat a diskusi si přehledně prohlížet.

     Jak a kdy jsi se seznámil s Internetem?

     S Internetem jsem se seznámil v šesté třídě, kdy jsem začal chodit do kroužku GLOBE, kde jsme posílali nashromážděná data do NASA. Později jsem ho začal využívat i sám pro svoji potřebu. A nakonec jsem umluvil rodiče aby mi koupili modem a od té doby každý měsíc vedeme spory o telefonní účet :))

     Kdy ses naučil dělat stránky v PHP a pracovat s SQL databázemi?

     No asi bych začal s programováním obecně. V šesti letech jsem dostal první počítač, bylo o ATARI 800XE (doufám, že si na něj ještě někdo pamatuje) a tam jsem začal zkoušet a pokoušet svůj první programovací jazyk ATARIBASIC. V roce 1995 jsem dostal své PC (ano mám ho doteď a nechce se mi měnit – staré zlaté P100 tehdy 8MB RAM) a tam jsem pokračoval s Qbasicem a VisualBasicem. Pak nastal zlom – na disku v adresáři INSTALL jsem našel program Microsoft Internet Explorer 2.0 (ano dvojku, tu asi nikdo z vás na vlastní kůži nezná :) a začal dělat první stránky. Moc se mi to nevedlo, ale alespoň něco to ukazovalo. Pak jsem začal dělat stránky ve Win602 (to jsem tehdy udělal stránky Pražského hradu – člověk se až diví, jaký blbosti ho napadnou). Dalším zlomem byl kamarádčin papír, který jim vnutil učitel informatiky – a to sice přehled HTML značek (zkopírovaný z knížky pana Satrapy – tímto mu děkuji, že mě nepřímo naučil HTML).

     Pak jsem se zkoušel naučit Javu – neúspěšně, Perl – neúspěšně a VRML – neúspěšně. Knížky o těchto technologiích mě prostě nezaujaly… Ale o PHP psal pan Kosek, který umí psát poutavě a s vtipem (a tímto mu také děkuji). Tak tu jsem dočetl až do konce a něco z ní mi zůstalo v hlavě. Pak jsem začal psát pro eCentrálu (http://www.ecentrala.cz) článek o tvorbě HTML. Tam mě přemluvil Tomáš Libich k přestupu do PCNews (http://www.pc-news.cz/). Jenže já jsem povaha chyby hledající, tak jsem ho na ně začal upozorňovat, a jeho to asi přestalo bavit, tak mě nechal udělat CHAT a když jsem ho zdárně dokončil, tak začal přinášet už komerční zakázky a tak jsem se stal PAN PROGRAMÁTOR :) A k tomu SQL – to vyplynulo jako potřeba k PHP, protože bez databází se velmi těžko programuje něco většího…

     No tak, jako první, zmiňovaný CHAT, pak jakýsi systém pro tabákovou společnost, systém na Last minute, servery http://poeta.cz a http://www.freehry.cz, plno dílčích věcí, ale hlavně redakční systém OrangeJUiCE na kterém běží eKamarád. A v nejbližší době chystám jeden download server, předělat freehry.cz a hlavně dodělat svůj server http://www.web-tools.cz, který se zabývá pomůckami pro webmastery.

     Bylo hodně složité vytvořit redakční systém eKamaráda? Jak dlouho to trvalo?

     No složité to bylo. Třeba skript, který se stará o zobrazení uživatelské části má více než 10 A4 ve výpisu. Ale moc dlouho to netrvalo. Tak dva, tři týdny. Ale pak přišla ukázka Mílovi Fučkovi a hned bylo tolik připomínek, že se to spustilo až o několik měsíců později. Mohli jste mít nový eKamarád už na konci prázdnin :) Ale nejhorší na tvorbě bylo převedení starého eKamaráda, protože co článek, to unikát, a trvalo to fakt dost dlouho, než se převedly do databáze. To samé teď se seznamkou, kde mi vstávají vlasy hrůzou, nad tou spoustou inzerátů. A druhá nejhorší věc byl převod na Anoweb, to byla taky síla…. Převod pár mega dat po telefonním kabelu není legrace :(

     Jakou studuješ školu a čemu se hodláš věnovat, až budeš dospělý? Chceš se Internetem živit?

     Studuji již šestým rokem osmileté gymnázium (a že by bralo dětství, jak píšeš ve svých článcích, mi nepřijde), takže mám asi 2 a půl roku na výběr další školy. Asi to bude něco s Internetem nebo alespoň počítači. Mým tajným snem je MatFyz, ale to je opravdu nereálný sen :)) A jestli se jím chci živit? No určitě, už jsem i s jedním kamarádem dohodnutý, že až dostuduji, tak přijedu do Prahy a založíme firmu :))

     Jaké jsou Tvoje zájmy mimo Internetu?

     Běhám radioorientační běh. To je něco jako orientační běh, ale zatímco tam vědí, kde jsou kontroly, tak my to nevíme a hledáme je pomocí rádia a intuice. I když plno mých spoluběžců tvrdí, že provozuji spíš ROCh a ne ROB (čtenář ať si význam doplní sám). Taky dělám do rozhlasu a to přes Malé Studio Liberec. To je taková obdoba Dětské Tiskové Agentury, jenže naše historie sahá až do 70tých let. Já to dělám od primy. To je taky náhoda, až na gymnáziu jsem začal něco pořádného dělat, protože než jsem poznal svého kamaráda radioorientačního běžce a rozhlasáka, tak jsem byl jen typický šprt tloustnoucí u televize a počítače, což teď snad nejsem. Takže mi gympl dal víc než opěvovaná základka. Ale to je téma úplně se vymykající tomuto článku i rozhovoru, takže o tomhle kdyžtak někdy jindy… Jo a taky čtu zajímavé knížky. V poslední době po Solženicynově “Jeden den Ivana Denisoviče”, čtu “Malý velký muž” od Bergera – doporučuji i k přečtení i k shlédnutí ve verzi s Dustinem Hoffmanem.

     Jsem rád, že Michal je příkladem toho, že i na víceletých gymnáziích jsou studenti, pro které není převod ze základní školy šokem a zbývá jim dostatek zájmu na jejich koníčky. A sami vidíte, že Michal má koníčků hodně. Chyba tedy zřejmě není v pojetí gymnázií, ale v tom, že někteří studenti se zřejmě přecenili a teď nestíhají a musí se stále hodně učit, aby si udrželi alespoň průměrný prospěch. Potom naříkají, že mají málo volného času. Ostatně lidé, kteří dokáží v šestnácti letech programovat dynamické stránky, musí mít talent a učení jim tudíž nedělá problémy.

     Když koukáme do zákulisí eKamaráda, nemůžu se nezmínit o sourozencích Tereze a Martinovi Deutschových, kteří pro eKamaráda (a nejenom pro něj), udělali moc pěkné bannery, které napomáhají zvýšení jeho čtennosti. Zejména po přechodu na Czechii, už měl eKamarád, který je členem výměnného reklamního systému Billboard, našetřeny nějaké kredity a další dostal od Czechie, takže byla spuštěna bannerová kampaň.

     Od přechodu na nový redakční systém stoupla výrazně čtenost eKamaráda. Šéfredaktor Míla Fuček mi prozradil, že první skok ve čtenosti byl po mém článku o eKamarádu na Živě, kdy se čtenost zdvojnásobila. V té době to bylo z cca 5 návštěv denně na cca 10 návštěv. Pak návštěvnost postupně stoupala, jak přibývaly články a před přechodem na on line systém se pohybovala kolem 20 návštěv denně. Po přechodu na on line systém se opět zdvojnásobila na cca 40 návštěv denně a stále vzrůstá. V dnešních dnech se už pomalu šplhá je stovce. Původní čísla byla možná trochu podceněna, protože počítadlo, které je na eKamarádovi, počítá dost přísně a občas asi nějaké IP adresy opomene. To prozradily současné statistiky eKamaráda.

     Takže teď už toho víte o našem magazínu hodně. Jistě jste si všimli, že za ty necelé dva roky přibyly i nové rubriky. Článků stále přibývá. Šéfredaktor Míla Fuček se magazínu věnuje denně průměrně tak něco přes hodinu. V tom je psaní článků, dělání korektur, vkládání článků, které přijdou emailem (těch je prý zatím většina) a jejich schvalování do jednotlivých dnů. V tom nejsou započteny časy, které tráví na reportážích v terénu. K tomu všemu ale shání nové autory, aby byl magazín pestřejší.

     "Čím bude víc autorů, tím bude více zajímavých článků, tím bude víc čtenářů a tím větší dopad budou mít články pro autory. napíše-li někdo třeba o svém oddílu či akci, dozví se o tom více dětí a rodičů. A to je stálý cyklus. Čím víc čtenářů, tím více autorů, kterým se vyplatí takto propagovat svoji záslužnou činnost. Tím bude magazín pestřejší a bude mít více čtenářů a tak pořád dokola", vysvětluje šéfredaktor Míla Fuček.

     Děláte-li něco zajímavého pro děti, či píšete li do šuplíku povídky, tak neváhejte a ozvěte se. Noví autoři jsou stále vítáni. Vy pomůžete magazínu eKamarád a on na oplátku pomůže zase vám. No to je vlastně princip kamarádství. Ne nadarmo se tedy jmenuje náš magazín eKamarád. Tak pokud chcete, pojďte se kamarádit s námi. Stačí, když napíšete na email ekamarad@ekamarad.cz. Nejlépe, když rovnou pošlete něco na ukázku.