Jarní prázdniny na Šumavě

Jak trávily kluby SKSK ČR jarní prázdniny? Naše dvě největší střediska Tuláci a Bratrstvo vyjely na Šumavu. Tři z účastníků se s vámi podělí o své zážitky.

     Konečně jsme se dočkali a začaly nám jarní prázdniny. V sobotu jsme se ráno sešli u autobusů, ktermiý jsme vyrazili na tábor na Šumavu. Sešli jsme se v opravdu hojném počtu, takže oba autobusy byly opravdu plné.

     Následovalo ubytovávání, oběd a dokončení ubytování. Chvíli byl polední klid a pak jsme vyrazili na menší průzkum okolí. Ten vyšel akorát do večeře. Po ní jsme hráli různé hry a Mlsoun si připravil nějaké drobné soutěže. K večeru se pár lidí připojilo na Internet na Xko a chatovali v místnosti Klub ekamarádů. Také jsme dělali průběžné reportáže z tábora do Tuláckého Bratříčka.

     V neděli ale teprve přišlo to pravé a vyrazili jsme na výlet. Vyšli jsme ze Špičáku a šli jsme na Černé i Čertovo jezero. To jsou rozsáhlé vodní plochy, které byly zamrzlé. I kdyby nebyly, tak koupat se v nich stejně nesmí. Obě jezera jsou velmi hluboká a proto jsou v nich víry.

      Výlet sice nebyl moc dlouhý, ale ve sněhu se šlo poměrně obtížně a čekal nás poměrně velký kopec nahoru a potom zase dolů. Podívaná ale stála za to.

     V pondělí jsme měli výlet na běžkách. Spíš jsme chodili lesy, takže jsme se civilizaci vyhýbali. Zbylo i dost časů na různé hry a postavili jsme si i několik sněhových bunkrů. Hráli jsme Boj o vlajku a pak ještě Eskymáckou honičku.

     V pondělí v pozdních večerních hodinách byla ještě noční hra. Při ní se ukázala odvaha. Všichni ji absolvovali statečně. Velkou odvahu prokázali i nejmladší účastníci ze Špuntů - Písmák, Míša, Kuba, Tesák, Marek, Pavel a Míla.

     V úterý jsme šli na sjezdovku. Tam jsme byli jenom dopoledne a odpoledne bylo odpočinkové. Však se říká, že třetí den bývá kritický. Kdo chtěl tak trénoval pinkponk, pár lidí hrálo šachy a někteří lidi hráli různé jiné hry.

     Ve středu jsme šli zase ven na běžkách. Při tom došlo na spoustu různých her. Patroni pro nás připravili i stopovačku a hrály se různé úpolové hry. Večer se potom ve hrách pokračovalo. Zbyl na to chvíli čas i před večeří.

     Ve čtvrtek jsme sportovali. Dopoledne byly různé soutěže na sněhu a odpoledne jsme šli zase na sjezdovku. Tam jsme si i zazávodili. Nejrychlejší byl Zorro. Z nás mladších vyhrál Marek Břežanský a v nejmladší kategorii si nejlépe vedl Písmák.

     V pátek se sportovalo. Dopoledne jsme měli na kopci slalom. V nejmladší kategorii ho opět vyhrál Písmák, ve straší David Lorenc přede mnou a třetím Markem. Nejrychlejší byl zase Zorro, zajel i rychlejší čas než nejrychlejší z patronů Hadimrška.

     Odpoledne byl turnaj ve stolním tenisu. Ten se podařilo vyhrát Marťasovi. V mladší kategorii vyhrál Lumpík. Z patronů byl nejlepší Mlsoun.

      Večery jsme trávili díky Marťasovu notebooaku na Internetu v Klubu ekamarádů na Xku. Na něm také byly psány článeky, který Mirek převedl do HTML jazyka a nahrál na Tuláckého Bratříčka.

     V sobotu jsme ráno vstali poměrně brzy a vyrazili jsme na zajímavý pěší výlet. Při něm jsme vystoupali až na Můstek a potom jsme došli až do Hojsovy Stráže - Brčálník. Po cestě jsme samozřejmě hráli zajímavé hry. Byly to jak pozorovací hry přímo při chůzi, tak nejrůznější jiné hry při celkem čtyřech zastávkách.

     Při první zastávce jsme hráli Eskymáckou honičku. Byl to nápad Zorrův, který si všiml příhodné sněhové pláně, která byla pro tuto hru jako dělaná. Další zastávku jsme využili k Boji o věžičky. Při této zastávce byl i oběd, který jsme si nesli s sebou. Třetí zastávka byla nejdelší a hráli jsme při ní Boj o vlajku. Kluby vytvořily dvojice až trojice a během hodiny tu vyrostlo několik pevnůstek, o které se pak bojovalo.

     Nad Brčálníkem jsme našli příhodné místo, kde jsme si zahráli Miriši. Využili jsme tak čas, který nám zbýval do odjezdu vlaku. Prostě jsme zde rozpouštěli časovou rezervu, kterou jsme naštěstí nepotřebovali. Pak jsme už jenom sešli k nádraží a dojeli zpátky na Špičák.

     Sobota byla na program bohatá, protože po večeři jsme měli večerní program. Byla to taková diskotéka, v které bylo ale hodně soutěží a u které se kazeťák střídal s kytarou. Tady bylo hodně zajímavých her a soutěží. Každý klub si připravil nějaký krátký program. Díky tomu byla i naše každodenní večerní internetová návštěva tentokrát hodně krátká, protože na ní prostě nebyl čas. Marťas pouze stáhl svoji poštu a krátce nakoukl do Klubu ekamarádů.

     Spát jsme šli o půlnoci, i když někteří zalehli dříve, protože den byl opravdu náročný. Měli jsme v nohou asi 15 km a převýšení kolem 500 m.

     Neděle už byla věnována balení a úklidu. Přesto ale na nějaké hry čas zbyl. Kdo měl zabaleno a uklizeno, tak mohl hrát buď pinkponk nebo jít na Internet a nebo si zahrát superhry. Další skupinka se šla ještě ven koulovat.

     Byl oběd a po něm jsme se už přesouvali do autobusů. Písmák, který skoro celý tábor počítal, kolik nás tu je, se konečně dopočítal toho přesného a doufejme, že i správného čísla. I s patrony nás tu napočítal rovných sto a patronů napočítal deset. Takže nás dětí devadesát. No prostě dva hodně plné autobusy.

     Cesta utíkala rychle, protože ji většina z nás prospala. Autobusy nás rozvezly až téměř k domovům. No a tím tábor, který se nám všem velmi líbil, definitivně skončil.

     Tábor je už minulostí. Na Tuláckém Bratříčkovi je zdokumentován ve třech reportážích, které jsme psali průběžně. Nakonec jsme se rozhodli, že z těch třech reportáží dáme dohromady i jeden článek pro eKamaráda.