Ještě jedno ohlédnutí za JuniorInternetem 2002

JuniorInternet 2002 byl tolik programově i informačně bohatý, že je stále s čím se vracet. Dnes vám mimo pár dalších postřehů ještě přinášíme rozhovory s několika účastníky.

     Začněme mottem JuniorInternetu "Rodina je máma, táta, dítě a Internet". Prostě Internet patří do rodiny a rodina je zase součástí Internetu. Jak jsem zmínil minule, je to silný výchovný prvek. Proto jsou děti, které zde můžeme vidět, tak úspěšné. Protože mají dobré rodinné zázemí. Však si srovnejme užitečné výtvory těchto dětí, s činy některých, jistě neméně talentovaných hackerů, kteří už ve stejném věku dokáží na Internetu škodit. Proč? Protože jim chybí právě to rodinné zázemí. Protože se rodiče nezajímají, co vlastně na tom Internetu dělají.

     Na JuniorInternetu jsem byl sice teprve podruhé. Na prvním ročníku jsem bohužel nebyl. Ale už za ty dva ročníky jsem si všiml, že se tu opakují různé tváře. Třeba Jakub, který letos přispěl vtipem, vyhrál odpolední soutěž a usmálo se na něj štěstí i v tombole, zde se svým mladším bratrem byl již loni. Zahlédl jsme tu ale myslím i bratry Martina a Radka Holého, jejichž stránky jsme v minulosti také v našem magazínu recenzovali, protože i oni se účastnili v kategorii JuniorWeb už loni.

     Konference je tedy v tomto směru velice univerzální. V zákulisí se toho děje hodně. Je čas i na natáčení rozhovorů, které vám přinášíme. Sourozenci Tereza a Martin Deutschovi. Při jejich přednáškách ostatní děti se zájmem poslouchaly. Však se také dozvěděly spoustu zajímavého. Loni měli Tereza s Martinem společnou přednášku o počítačové grafice, letos již, o rok starší a zkušenější, si připravili každý svoji samostanou přednášku.

     M.T.: Jak jste se dostali v tak útlém věku k Internetu?

     M.D.: My jsme se k Internetu dostali před třemi lety u mámy.

     T.D.: Naše mamka pracuje v knihovně, tak nás s Internetem seznámila.

     M.T.: Co vás na něm zaujalo?

     M.D.: Že tam najdeme spoustu věcí. Nejvíce chatuji, potom tam vyhledávám různé věci do školy a tak. A hrajeme hry.

     M.T.: Jak vás napadlo si udělat vlastní stránku?

     M.D.: Nejdřív jsme si začali kreslit obrázky do složek, až toho byly plné složky. Mamku napadlo, že by jsme je někde mohli vystavit. Tak nám pomohla udělat naši stránku Mozaiku.

     T.D.: A aby to nebyly jenom obrázky, tak jsme k tomu přidávali testy, křížovky, různé zajímavosti, vtipy, rodinku Kolouškovu atd.

     M.T.: Vy jste tady měli dvě přednášky. Připravovali jste je sami nebo vám někdo pomáhal?

     M.D.: Připravoval jsem si ji sám.

     T.D.: Taky.

     M.T.: Co plánujete do budoucna? Hodláte být na Internetu velká dvojice webmasterů?

     M.D.: Ne, vůbec.

          Honza Šrámek byl jedním z oceněných za server Mitril, který dělá společně s Alešem Pospíšil, který zde ale nebyl, protože hrál v důležitém zápasu hokej.

     M.T.: Byl jsi oceněn za své internetové stránky. Jak dlouho Ti trvalo jejich vytvoření?

     H.Š.: Ten původní systém jsem programoval asi jeden den, postupně se na to nabalovala spousta dalších funkcí, takže než jsem ten systém dokončil, on ani není dokončený, ale pořád to dokončuju, už by to bylo hodně hodin. Stále přidávám nové funkce, takže ta práce není nikdy ukončená.

     M.T.: Kde jsi vzal ten nápad udělat zrovna sázkový server?

     H.Š.: Já jsme vzal ten nápad tehdy, když jsem se začal věnovat sázení. I když oficiálně se do 18 let sázet nesmí, dělá se to tak, že se dá tiket někomu podat. Ale v té době mě napadlo, že v České republice není na Internetu server, který by se zabýval problematikou toho, že sázkař potřebuje na jednom místě výsledky, tabulky, přehledy, kdo dává kolik gólů. A právě proto, že ti sázkaři to potřebují, tak ten server děláme a teď už se to celkem vyplácí.

     M.T.: Jaké jsou na to ohlasy čtenářů?

     H.Š.: Jsou kladné. Ozývají se nám, že náš server začali využívat a podařilo se jim zvednout jejich procenta úspěšnosti a server se líbí i ostatním subjektům, které v téhle branži působí, protože nás kontaktovala sázková kancelář, která se s námi spojila a v současné době tvoříme tandem. My pro ni děláme statistiky a oni nám za to pomáhají s vkládáním výsledků a hlavně s reklamou, protože oni mají mnohem větší mediální sílu, tudíž nám pomáhají získat další návštěvníky.

     M.T.: Co plánuješ do budoucna?

     H.Š.: Do budoucna bych to chtěl dotáhnout tak, abych se už nemusel starat o vkládání výsledků, abych už jenom mohl přidávat další podrobnější funkce. Výsledky máme teď vcelku, chtěl bych je mít po třetinách. Chtěl bych zavést placenou část serveru, kde by byl opravdu podrobné statistiky a rozbory.

     M.T.: Od deseti let programuješ internetové stránky. Jak jsi se dostal k Internetu v takovém nízkém věku?

     Z.C.: Domů jsme dostal první počítač a postupem času díky rodičům jsem se o Internetu dozvěděl. Po krátké době se nám podařilo doma připojit. Bylo to ve chvíli, kdy ostatní Internet neměli a většinou se o něm ani moc nevědělo. To si myslím, že je určitá výhoda, které se mě dostalo a díky tomu dneska na Internetu dělám celkem zajímavé věci.

     M.T. Co si myslíš o Internetu?

     Z.C.: Internet je naprosto skvělá věc, která slouží ke komunikaci po celém světě. Jiné médium to prakticky neumožňuje a jeho cena je prakticky zanedbatelná a v dnešní době v ho využívá strašně moc lidí, což je taky velmi zajímavé. Líbí se mi na něm jeho anonymita. Já třeba v dnešní době dělám věci, které bych v reálném světě dělat nemohl. Komunikuju s lidmi, kteří nevědí, co jsem zač, nevědí, kolik mi je let, jak vypadám a odkud jsem. Baví se se mnou, jako bych byl jejich vrstevník. To je myslím velmi zajímavé, protože člověk se může vydávat za někoho jiného, aniž by ti ostatní věděli, kdo opravdu je.

     M.T.: Jak dlouho trvá naprogramovat takovou stránku?

     Z.C.: Tak to samozřejmě záleží na tom, o jakou stránku se jedná. Jde o hodiny, mnohdy desítky hodin. Určitě je to docela dlouhá doba, ale myslím, že je to dobře vynaložený čas, že programování je věc, která by se měla podporovat třeba ve školství víc, než se v tuto chvíli podporuje. Programování je věc dobrá.

     M.T.: Kdybys měl svým tehdejším vrstevníkům něco poradit, jak začít, čím začít?

     Z.C.: Doporučil bych jim dvě věci. Za prvé, aby hodně četli, a to jak odbornou literaturu, tak normální literaturu, protože bez toho to dneska nejde. A aby hlavně zkoušeli sami, aby nečekali, až jim někdo něco řekne, ale aby se sami snažili zjistit, jak co funguje, kde se co dá udělat, co k čemu slouží. Jedině tak se dostanou někam dál.

     M.T.: Co si myslíš o úrovni dnešního připojení? Je to drahý? Je to pomalý? Co si o tom myslíš?

     Z.C.: Spousta lidí říká, že Internet v ČR je drahý. Svým způsobem mají pravdu, ale vezměme to tak, co se za těch 15,-- Kč ve večerním připojení dá získat. Prostě 15,-- Kč je prostě 15,-- Kč, ale ty informace, které za těch 15,-- Kč získáte, jsou myslím mnohem hodnotnější. Řekl bych, že ta cena je svým způsobem rozumná a mluví za to i číslo, protože na Internet se přes modem připojuje stále více lidí. Když se dneska podíváme na ceny pevných linek a jiných způsobů připojení, ať už přes kabelovou televizi nebo něco takového, tak už to zase není tak vysoké. A postupem času, si myslím, že ty ceny ještě o něco malinko klesnou.

     M.T.: Když mluvíme o infomacích, které je možno získat, jaké informace tam třeba hledáš ty?

     Z.C.: Já se zajímám především o zpravodajství, zajímají mě informace aktuální. Každé ráno čtu dvě tři hodinky na Internetu, odpoledne aspoň hodinu. Snažím se číst jak deníky, klasické noviny na Internetu, pak se snažím číst specializované servery o programování, o mobilních telekomunikacích a počítačových hrách atd. Myslím si, že právě to zpravodajství, které je na Internetu, je rychlejší, než u tištěných médií, je na Internetu hodně zajímavé. Jinak tam získávám informace ať už historického rázu, ať už technického rázu, dokumentace k různým problémům atd. Myslím, že na Internetu se dá dnes najít téměř vše.

     M.T.: Máš i nějaké neinternetové zájmy?

     Z.C.: Ale určitě. Snažím se dělat i něco jiného, než jsou jenom počítače a Internet. Bohužel Internet je natolik skvělá věc, že požírá strašně moc času. Snažím se sportovat, hejbat se a tak dále. Chodit mezi lidi. Bohužel ale v poslední době se i to nějak moc nedaří. Internet člověka pohlcuje ze všech směrů. Ale pokud chce člověk něco dělat dobře, tak to musí dělat celým tělem a na ty ostatní aktivity bohužel moc času nezbývá.