JuniorInternet 2002 - studnice nápadů

Slíbili jsme, že se k JuniorInternetu vrátíme a to děláme. Materiálu máme poměrně dost, takže vám něco dalšího prozradíme.

     Začneme něčím, co možná někomu bude připadat nudné, ale určitě to je zajímavé. To něco jsou statistiky účastníků. Celé konference se zúčastnilo 138 dětí, z toho 98 chlapců a 40 děvčat. Největší zájem byl o slohovou kategorii JuniorText, které se zúčastnilo 39 chlapců a 30 děvčat. Zde tedy děvčata tvořila už téměř polovinu. Děvčat oproti loňsku přibylo i v kategorii JuniorWeb, které se zúčastnilo 49 chlapců a 7 děvčat. Loni si na kategorii JuniorWeb troufla pouze jediná dívka. Nejméně děvčat bylo v nové kategorii JuniorSpecial, které se účastnilo 10 chlapců a 3 děvčata. Procentuelně určitě oproti loňsku děvčat přibylo, což svědčí o emancipaci českého Internetu.

     Většina účastníků, celých 62%, používá Internet dva až tři roky. Méně než jeden rok 21% a více let 17%. Většina účastníků jsou samouci a na Internetu se naučili pracovat sami. Je jich 66%. Na druhém místě jsou rodiče, kteří naučili pracovat s Internetem 14% účastníků. Škola je až na 3. místě, pouze 9% dětí se naučilo pracovat s Internetem ve škole od učitele. Kamarádi zaúřadovali v 7% a někdo jiný pouze ve 4%.

     Těm, kdo na konferenci nebyli, doporučuju, aby se podívali na její záznam, který najdou na adrese http://live.atlas.cz. V úvodním slovu Jaroslav Winter prozradil, jak vlastně vznikl nápad na uspořádání konference. Byl to nápad Jirky Peterky, když zasedal v porotě, která hodnotila dětské internetové stránky. Doufám, že tento zajímavý záznam brzy nezmizí a že zůstane někde umístěn po delší dobu.

     M.T.: Jak jsi se dostal k Internetu?

     J.P.: K Internetu jsem se dostal před pěti lety díky svému tátovi, který se Internetu věnuje profesionálně. Zaujala mě na něm spousta věcí, proto jsem začal dělat projekty, které dělám.

     M.T.: Jak Tě napadlo založit internetový časopis?

     J.P.: Internetový časopis mě napadlo založit proto, že v té době ještě neexistoval žádný dětský časopis na Internetu.

     M.T.: Jirka Benedikt mi říkal, že postupně odrůstáte zaměření svého serveru. Co budete dělat, až i Tobě bude patnáct a vymkneš se ze záběru Tvého serveru?

     J.P.: Mě už bude patnáct asi za půl roku, ale hodlám v tom pokračovat, protože si myslím, že je to zajímavá aktivita. Máme už rozeběhnuté aktivity a bylo by zbytečné je rušit.

     M.T.: Změní se teda záběr serveru nebo uděláte nějaký jiný podobný?

     J.P.: Řekl bych, že nezmění. V nejbližší době určitě ne.

     M.T.: Kde jsi potkal své internetové kamarády, třeba Jirku Benedikta?

     J.P.: Většinou na Internetu, díky mým stránkám a díky tomu, že se sám přihlásil k těmto projektům.

     M.T.: Co plánuješ do budoucna?

     J.P.: Nejdřív si musím odpočinout, protože ta příprava byla dost náročná.

     M.T.: Jak by jsi hodnotil tento JuniorInternet, který zrovna skončil? Povedl se?

     J.P.: Doufám, že se docela povedl. Myslím si, že program byl docela zajímavý.

     M.T.: Jak Tě napadlo založit internetový časopis?

          J.B.: Napadlo mě to proto, že když jsem začal používat Internet, chtěl jsem se podílet i na jeho obsahu. S Jirkou Peterkou jsme ten nápad zrealizovali a vytvořili společný časopis Zavináč.

     M.T.: Jak jsi se dostal k Internetu?

     J.B.: Doma jsem měl počítač, tak jsme si pořídili domů i modem a Internet.

     M.T.: Kde bereš inspiraci pro své články?

     J.B.: Na Internetu, většinou. Většinou nepíšu tolik článků, co ostatní členové redakce. protože se musím starat o technický chod serveru. Hledám inspiraci na Internetu, když najdu něco zajímavého, tak o tom napíšu, abych se o to mohl podělit i s čtenáři.

     M.T.: Zavináč má záběr pro děti do patnácti let. K tomu mi nějak nesedí, že Tobě je šestnáct.

     J.B.: No nesedí, protože časopis jsme začínali před dvěma a půl lety a v té době jsem ještě v tom limitu byl. Ale zase nechceme záběr časopisu rozšiřovat, protože už tak je to velice široké téma pro děti a máme problémy s tím, dodat dostatečné množství obsahu, takže to nechceme rozšiřovat. Zatím hledáme nástupce, kteří by to převzali po nás.

     M.T.: Jak to s tím hledáním vypadá?

     J.B.: No, abych pravdu řekl, tak se mi zdá, že ta mladší generace už není moc aktivní. Ale uvidíme, třeba se ještě někdo najde.

     M.T.: Redakci máte pospojovanou z lidí z různých koutů republiky. Jak se domlouváte?

     J.B.: Už jsme si na to zvykli, už to není žádný problém. Domlouváme se pomocí různých internetových komunikačních médií, jako je email nebo systém na výměnu rychlých zpráv.

     M.T.: Máte nějaké redakční srazy na živo?

     J.B.: Máme několikrát do roka, ale ty se týkají spíše konference JuniorInternet. Tam je ta fyzická organizace potřebnější.

     M.T.: Co plánuješ na Internetu do budoucna?

     J.B.: Je možné, že bych se mohl Internetem živit nebo pokud ne zrovna živit, tak určitě bude pro mě velkým pomocníkem. Ty zkušenosti, které jsem získal a které ještě získám, tak věřím, že využiju ve svém životě.

     Takže jsme nakoukli trochu do zákulisí, i když více do zákulisí Zavináče než JuniorInternetu, ale myslím, že obojí spolu stejně dost úzce souvisí. Protože máme ještě k dispozici další tři rozhovory s účastníky konference, vrátíme se k JuniorInternetu ještě nejméně jednou. Ostatně JuniorInternetu se nyní věnujeme komplexněji, protože otiskujeme i některé přednášky, které na konferenci zazněly a u nichž by bylo škoda, aby zapadly v zapomnění. V pátek vám Tom Krcha představil Flash, na úterý jsme pro vás připravili zajímavou, ale hlavně i poučnou, povídku Terezy Deutschové Zajímavé město. Další přednášky jsou doufám na cestě. Slíbeny máme ještě čtyři. O JuniorInternetu byl i včerejší chat s Jirkou Peterkou, o kterém přinášíme reportáž dnes.

     Doporučuji vám sledovat stránku http://www.juniorinternet.cz, kde najdete nejenom odkaz na záznam celé konference, ale objevují se tam i další aktuality a novinky. Najdete tam i plné znění oceněných textů z kategorie JuniorText a mnoho dalšího zajímavého. Jistě se tam časem dozvíte, jak to bude se 4. ročníkem konference.

     JuniorInternet je týmová práce. Na jeho přípravě spolupracoval nejenom tým dětí, ale jak si můžete všimnout, tak i celé rodiny. To může být také návodem, pro dobrou výchovu dětí, že se rodiče zajímají, co dělají jejich děti a pomáhají jim s tím. Příkladem takových rodin mohu být třeba rodiny Peterkovy a Benediktovy. Benediktovi třeba svorně uklízejí pomůcky z konference po jejím skončení. Paní Peterková zase pomáhala při rozdílení cen z tomboly. Tím se v praxi naplňuje moto konference "Rodina je máma, táta, dítě a Internet".