Evžen, který se chce do tohoto záludného a překvapujícího města vypravit, musí nejdřív do přístaviště, aby si mohl půjčit surf.

     “Třicet korun na hodinu”, hlásí vřele pán s přístaviště, “platí se až potom.”

     Evžen se nejdříve vypraví k Informacím: “Přišel jsem kvůli referátu ze Zeměpisu”.

     “Nemáte něco o sopkách ?”

     “Děkuji moc”, řekl Evžen a vydal se do prvního doporučeného domu.

     Ten vychrlil na Evžena tolik informací, že si je nestačil zapisovat.

     “Pan učitel Klouboučník bude zírat s otevřenou pusou”, řekl potěšený Evžen, když seděl na lavičce a psal referát.

     Ještě dlouho nahlížel do všech domů a domků, než se začal nudit.

     Znuděný Evžen se začal toulat po ulicích, až dorazil k Zakázanému území. Evžen byl velmi zvědavý, a proto vstoupil. To, co tam viděl, ho opravdu vyvedlo z míry. Spěchal, co nejvíce mohl, aby se co nejrychleji dostal k přístavišti.

     V přístavišti potkal skupinku lidí, která se horlivě bavila o jedné dívence, která šla do Zakázaného území a neměla takové štěstí jako on a skončila v nemocnici.

     “A co se ji proboha stalo ?”, ptal se vyděšený Evžen.

     “Dala se do řeči s cizím člověkem a prozradila mu svou adresu.”

     Jedna důvěryhodně vyhlížející dáma se přiklonila k Evženovi a řekla: “Prozradím ti pár užitečných rad, jak se chovat v tomhle městě:

     “A proč ?”, zeptal se nedůvěřivě Evžen.

     Bude si dlouho léčit rány na těle, ale dušička, se ji možná nikdy nezahojí.”

     “Asi na tom něco bude,”přiznal si Evžen.

     Mimochodem, z referátu dostal JEDNIČKU :o)