Zkušenosti vedoucích VII

Jak motivovat a hodnotit děti v oddílu? Většina z vás hned odpoví bodováním. Bodování ale má i své odpůrce. Jsou vedoucí, kteří bodovat nechtějí. Honba dětí za body je jim proti mysli. V bodování ale mohou být i jiné různé další problémy.

     První základní otázkou asi bude, zda bodovat nebo ne. Bodování jistě děti motivuje. Co vedoucí, to jiný názor. Někdo zahrnuje do bodování vše, někdo zase boduje jenom něco. Hodně také záleží na tom, jak bodování zakomponujeme do programu oddílu. Suchá čísla samozřejmě děti moc nenadchnou. Mělo by se k nim tedy něco vázat. Jedním z řešení jsou například oddílové peníze. Někde třeba dávají valounky zlata či jiné věci, které se dají v rámci celoddílové nebo celotáborové hry na konci nějak "zpeněžit". Ale i samotné body nemusí být fádní, vždyť třeba sportovci jsou za své výkony taky bodováni. Tady je ale třeba dát pozor na to, aby dítě, které bude bodově zaostávat, neztratilo motivaci.
     V některých oddílech je bodování děleno do kratších úseků, nejčastěji měsíců. Má to tu výhodu, že se může zapojit i nováček, který přijde do oddílu a není zatížen třeba půlroční bodovou ztrátou. V každém měsíci je prostě jeden vítěz a pak se začíná zase od nuly a všichni mají znova stejnou šanci. Chceme-li nakonci vyhodnotit vítěze ročního bodování, jde to udělat podle měsíčních bodování.
     Někomu v bodování třeba vadí nevyváženost jednotlivých oblastí. Je tu spousta otázek. Bodovat chování? Strhávat body za zlobení? Některý vedoucí to s oblibou dělá, některé děti se tím víc ukázní. Ale jsou i hyperaktivní děti, které jsou tělesně nadané, chytré a zlobivé. Toto dítě ztratí spoustu bodů za chování, ale dožene je vítězstvím v soutěžích. A na co klást větší důraz, na chování nebo na umístění v soutěžích? Opět tu asi platí, co vedoucí, to jiný názor. Co tedy s tím.
    Jeden můj známý vedoucí má zajímavý bodovací systém, který tyto problémy řeší a proto mě zaujal a popíšu vám ho. Má i své nevýhody, mezi ně patří poměrná složitost a pracnost počítání. Přesněji řečeno, bez počítače se to snad ani nedá. Ale objektivně řečeno, čim spravedlivější a objektivnější chceme mít bodování, tím bude složitější.
    Toto bodování je rozděleno do čtyř oblastí, které jsou vzájemně zcela rovnocenné. První oblastí je chování, druhou účast na akcích, třetí odbornost a soutěže a čtvrtou aktivita. V oblasti chování se hodnotí každé dítě od -5 do +5 bodů za základní akci. Základní akcí je myšlena schůzka nebo plůldenní výlet. Celodenní výlet je hodnocen jako dvě základní akce, tedy od -10 do +10 bodů. Obdobně víkendová akce má koeficient 2,5, tedy je hodnocena od -25 do + 25 bodů. Body v této oblasti se počítají zcela samostatně a na konci měsíce je pořadí této oblasti, kde je nejhodnější a nejzlobivější dítě. Jsou zde ještě i mimořádné body. V tomto oddílu měli třeba i slušňásky, o kterých již kdysi byla řeč. Za udělení slušňáska tu bylo 5 bodů navíc, naopak za odebrání -5 bodů, pokud dotyčný člen slušňáska neměl, aby ho mohl odevzdat, tak -10 bodů. Bodově byly honoceny i Exslušňásek a Superslušňásek a samozřejmě i červená a žlutá karta.
     Druhá oblast docházky byla hodnocena prakticky stejně, pouze zde odpadají záporné body. Hodnotí se tedy od 0 do 5 bodů, resp. od 0 do 10 bodů, u víkendovky pak od 0 do 25 bodů. Tyto body jsou za účast. Pokud přijde někdo pozdě na schůzku, body se mu ubírají. Za zpoždění do 5 minut je to např. 1 bod dolů, za čtvrthodinové zpoždění už 2 body dolů a tak dále. Rovněž, pokud někdo odchází ze schůzky dřív, má méně bodů. U výletů většinou krácení bodů nepřipadá v úvahu, maximálně tak 1 až 2 body, pokud někdo přijde pozdě na sraz. I tato oblast je vyhodnocována zcela samostatně a je z ní určen první a poslední.
     Třetí oblast jsou soutěže. Větší soutěže jsou hodnoceny systémem 9 - 6 - 4 - 3 - 2 - 1 za 1. až 6. místo. Běžné drobné soutěže jsou hodnoceny od 0 do 5 bodů. Třeba za odborku je 20 bodů. Za splnění bobříka je také 20 bodů. I zde se pořadí počítá samostatně a je zde první a poslední.
     Ve čtvrté poslední oblasti se hodnotí aktivita. Tady jsou body za včasné plnění úkolů, takže např. za včasné zaplacení oddílových měsíčních příspěvků je 10 bodů, zaplacení o týden později ještě 5 bodů, po 14 dnech už kladné body nejsou, ale naopak za nesplnění se odečítá 5 bodů a další týden už po 10 bodech. Kladné body jsou za zápis do kroniky, kde jsou odstupňovány podle kvality zápisu a též včasnosti odevzdání. Boduje se tu i pomoc vedoucímu, přispění hrou do programu a podobně. I tady je samozřejmě samostatné pořadí a je tu nejaktivnější a nejméně aktivní člen oddílu.
     Na konci měsíce se vezmou tyto čtyři samostatné pořadí a počítá se z nich průměr. Takže třeba Pepíček je 1. v chování, 2. v docházce, 5. v soutěžích a 2. v aktivitě. Jeho koeficient je průměr těchto pořadí, tedy 1+2+5+2=10:4=2,5. Čím nižší koeficient, tím lépe. Třeba Franta bude 10. v chování, 1. v docházce, 1. v soutěžích a 3. v aktivitě. Jeho koeficient je 15:4=3,75 a je za Pepíčkem. Členové oddílu tak brzy poznají, že není nutné, být v jednotlivých oblastech první, ale jde o to, být na popředních místech a v žádné z oblastí moc neklesnout. Sami vidíte, že Frantovi by nepomohly ani tři první místa, když je v chování až desátý.
     Z měsíčních bodování se pak opět průměrem umístění v jednotlivých měsících získá celkové roční pořadí. Tady měli ještě tu podmínku, že do ročního pořadí může být zahrnut ten, kdo je alespoň v třech měsíčních pořadích. Účelem toho je zabránit tomu, aby se celkovým vítězem stal nováček, který přišel v červnu, vyhrál bodování a tím pádem měl průměr čistých 1. Zákonitě druhý nejlepší, i kdyby vyhrál všech 9 předchozích měsíců, by musel být za nim, protože jeho koeficient by byl 1,1.
     O bodování by se toho dalo napsat určitě hodně. Tento článek berte jenom jako takový malý úvod k zamyšlení nad tím, jestli v oddílu bodovat a pokud ani, tak jak.