Poděkování Galénovi

V reportáži z letošního PONSu jsme se zmínili o poděkování Galénovi, které zde zaznělo v neděli ráno. Nyní vám přinášíme plný text tohoto poděkování.

     Milý Jene - Galéne,

     Měl jsem to štěstí, že jsem při Tobě mohl stát na začátku, v “ábíčku” první poloviny šedesátých let již minulého století, a především při samém zrodu hnutí březových lístků v pětašedesátém - na dnes již bájném prvním setkání v Prachovských skalách. Vzpomínáš? Tam jsme na vysoké skále zvané Orlí hnízdo, při ohni a noci pod širákem, byli blíž svým snům a přáním šťastných hvězd.

     Tenkrát jsem asi víc, než se oficiálně hodilo, připomínal stále ještě polozakázaného Jaroslava Foglara - Jestřába a myšlenky, které symbolizuje jeho výzva: “Pojď se mnou tam, kde nebe je vysoké a modré a kde oblaka bílá rychleji než kde jinde plují. Slyšíš tu píseň větrů v korunách borovic? Slyšíš tu píseň dálek závratných?…” Nikdy jsem nezapomněl a teprve po letech jsem pochopil Tvé odhodlání pro nápravu věcí a nás samých, projevené i tím, že jsi mne tehdy netišil, ačkoli můj hlas nadšeného šestnáctiletého foglarovce mohl věci značně zkomplikovat, neboť mocní nám nepřáli.

     Není nikdo jiný, kdo by tak hluboce převzal Foglarovu myšlenku klubů a tak výsostně ji rozvinul do samostatné originální koncepce, jako jsi to učinil Ty. Nebýt Tebe, a to není žádný oslavný patos, ale pouhé konstatování, nevzniklo by ani hnutí březových lístků, které svébytně naplňuje Tvou myšlenku o přátelství rozrůzněných. Patřím k těm, kteří jsou přesvědčeni, že v tom, co bych jinak nazval “přátelstvím všech lidí dobré vůle”, je skryto jediné možné pozitivní východisko pro příští svět. Přál bych Ti, nám všem i všem příštím, aby se Tvůj sen naplnil, neboť humanismus dobra a jeho aktivního prosazování je obsažen už v klíči, který jsi k němu zanechal - jménu Galén.

     Právě v tom rozvinutí jsi šel nad rámec Foglara a klubům, malým kolektivům a široce pojaté lidské soudržnosti jsi zasvětil větší část svého života. Překonával jsi přirozené omyly, chyby, nepřízně i trýzně. Na počátku sedmdesátých let Tě nezastavilo ani lživé a politicky podlé uvěznění “za rozbíjení jednotné mládežnické organizace a podvracení republiky” a poté ani nutnost rozvíjet své představy poloilegálně. Díky Tobě tisíce dětí dalších generací poznaly hodnotu přátelství a morální hodnoty lidství, které by se jim jinak vyhly nebo do nich nevstoupily s takovou intenzitou.

     Ano, vím, že se na tom podílely další stovky nadšenců, ale dal jsi je dohromady Ty a oheň v nich vzplál z jiskřiček, které doslova sršely z Tvé energie a z Tvého charizma. Mnohokrát jsem si říkal, že bych rád viděl seznam alespoň Tvých besed s dětmi i s dospělými ve školách, klubovnách, na srazech v přírodě i na táborech - bylo by to určitě samo o sobě pozoruhodné svědectví o jednom lidském životě. A díky tomu všemu do nás i do těch dalších vstupovaly a vstupují nejen vysněná, ale hlavně skutečná dobrodružství dětství, písně větrů v korunách borovic a dálky závratné, slunce i hvězdy, řeky i táboráky, zážitky a naděje, které od Tvého ohně roznášeli a dál roznášejí po celé zemi ti, které jsi získal.

     Jsou jistě povolanější, kteří by mohli vyjádřit to, o co se snažím, ale osudová shoda okolností vybrala tentokrát mne. A tak Ti chci dnes za všechny, které jsi bytostně oslovil, říct docela prostě, ale s hlubokým přesvědčením:

Běleč nad Orlicí, 27. ledna 2002