I na Zbojníky došlo

Zbojníci byla vyhlášená parta, které se hodně lidí bálo. O jejích počátcích vypráví i tento článek, převzatý z Kamaráda z roku 1999.

     Zbojnící je poměrně velká parta, která řádí v Braškově a jeho okolí. Partu vede sedmnáctiletý Mirek, který má komplexy z toho, že měří jenom 160 cm. Pod ním jsou jeho věrní nohsledi čtrnáctiletý Pavel, třináctiletý Michal, třináctiletý Míla a dvanáctiletý Kuba. Jim pak podléhá asi dvacet kluků ve věku od devíti do dvanácti let. Z nich už snad jenom více vyniká dvanáctiletý Marek a jedenáctiletý Pepík. 

      Zbojnící s oblibou večer chodí a zvoní na zvonky, frajeří se na děti, které nejsou v jejich partě. Mezi oblíbené zábavy je např. podrážení nohou dětem, které nesou nákup. Pak je náramná legrace, když se nákup rozsype na chodník. Je-li tam nějaká dobrota, vtipný Zbojník si ji okamžitě přivlastní. Pokud se něco rozbije, např. vajíčka, mají z toho Zbojníci náramnou radost a vyvolá to vždy salvu smíchu. Některé děti ani na nákup nedošly, protože je Zbojníci obrali o peníze a tak neměli nakupovat za co.

     Rozbitá zastávka či okno je také náramná legrace. V zimě s oblibou vytvářejí náledí na chodnících, ale i na silnici. Posprejované zdi je také baví. Salvy dělobuchů samozřejmě před Vánocemi, ale už i před Mikulášem nechyběly. Vyděšený pes či kočka je také pro Zbojníky náramná zábava. Dělobuchy v koších nebyly letos na podzim nic vyjímečného.

     Když Zbojníci sportují, málo kdy mají vlastní míč či vlastní skateboard. To si vždy od někoho "vypůjčí". Míč většinou nakonec zakopnou, skateboard někdy i vrátí. Půjčená kola vracejí, ale dost často bez ventilků. V některých ulicích Zbojníci vybírají od dětí výpalné, tzn., kdo zaplatí měsíčně určenou částku, která se pohybuje od 20,-- Kč až do 100,-- Kč, toho nechají v daném měsíci na pokoji. Kdo nezaplatí, tak je pronásledován. Někoho sešvihají prutem přes zadek, někomu podrazí nohy, někoho porazí do bláta, někomu vysypou školní tašku s učením do kaluže, někomu zakopnou míč, vypustí kolo a seberou ventilky. Podle toho, kdo kolik zaplatí výpalné, tak je zařazen. Pokud dá někdo 200,-- Kč měsíčně, neděje se mu vůbec nic. Kdo dá nejmíň, tak ten, pokud se příliš nebrání a nenadává, není bit. Nejmenší částka 20,-- Kč ochrání pouze před fackami, 50,-- Kč už i před sešleháním prutem přes zadek. Ten, kdo si zaplatí 100,-- Kč o nic nepřijde a Zbojníci mu nic nezničí. Míč mu sice seberou, ale nezakopnou ho a vrátí ho. Kolo také vracejí s ventilky a nevypuštěné, pokud ho půjčí aspoň částečně dobrovolně. Pokud příliš nadává, jsou kola prázdné, ale ventilky mu zůstanou, aby si je mohl nahustit. Zbojnící jsou i natolik úslužní, že mu i zapůjčí hustilku. Za tu zábavu sledovat, jak hustí kolo, jim to stojí. 

     Stížností na Zbojníky přibývalo a tak se jimi začala zabývat Úmluva Tulácko-bratrského přátelství. Nepomohly ani domluvy, ani varování ani vyhrůžky. Tak byl Mirek povolán před soud úmluvy, kam se nedostavil. Byl odsouzen k po pořádnému výprasku - celkem ke 100 ranám řemenem přes zadek. Trest byl vykonán až třetí den na hřišti za přihlížení velkého množství dětí, kteří to Mirkovi přáli. A tak výprask doprovázelo hlasité skandování. Mirek toho měl dost, ale nepoučil se a jeho řádění pokračovalo dál.

     Tak se za měsíc výprask opakoval, opět 100 ran , z toho 50 řemenem a 50 prutem. Tentokrát jsme Mirka načapali v tělocvičně. I sem přišlo dost diváků, kteří Mirkovi výprask přáli. Tentokrát byl výprask ještě větší, protože se tu objevil i Mirkův otec. Zajímalo ho, proč Mirek dostává od kluků na zadek. Moc se mu to nelíbilo, ale když zjistil důvod, tak dal klukům za pravdu a ještě se přidal padesáti pořádnými ranami, které svému synovi s velkou vervou vysázel na zadek. Mirek odcházel domů se slzami v očích a jelity na zadku, ale hlavně s pořádnou ostudou. Zbojnící se skoro měsíc museli obejít bez něj.

     Klid ale nebyl. Velení Zbojníku hned převzali Pavel, Michal, Míla a Kuba. Pod jejich vedením nastolili Zbojníci teror, aby Mirka pomstili. Veškeré výpalné až do konce měsíce propadlo a kdo vyšel na ulici, tak dostal. Naštěstí to trvalo jenom týden. Koncem tohoto týdne si ale Úmluva posvítila i na tyto čtyři frajírky. Navštívili je v jejich vlastní klubovně, kde s menším publikem byl vykonán rozsudek a každý dostal pětadvacet řemenem na zadek jako výstrahu. Protože výstraha nepomohla, konal se o týden později na hřišti pořádný výprask. To už bylo před velkým publikem - dívalo se skoro padesát dětí, které skandovalo a každý z frajírků dostal výprask na zadek, který čítal padesát pořádných ran prutem. 

     Míla a Kuba dostali ještě další výprask doma, protože o této akci se vědělo a tak ze Zbojníků také na čas odpadli. Pavel s Michalem si ale pokoj nedali. Tak je čekal třetí trest v tělocvičně, kde aktérům výprasku pomohl školník a tak byl tenhle výprask natolik důkladný, že Pavel s Michalem odcházeli nejenom s velkou ostudou, ale i se slzami v očích a Zbojnící je museli také na čas postrádat.

     Klid ale ještě nebyl. Velení Zbojníků teď totiž převzal Marek a asistoval mu Pepík. Po první akci došlo i na ně. Kluci si je přivedli do klubovny Úmluvy, kde kluci nakonec sami dobrovolně vystrčili zadky na výprask. Ten byl sice větší než čekali, ale s minimální ostudou, protože tu nebyli žádní diváci, kteří by jim "strouhali mrkvičku". Marek i Pepík slíbili, že už další zbojnické akce nepovedou, protože nechtějí dostat ještě víc. To také dodrželi a tak byl konečně klid. Ten trval týden, než se objevili na ulici Pavel, Michal, Míla a Kuba, kterým už trochu otrnulo. Chystali další akci a tak je Zorro upozornil, že se může konat repríza jejich výprasku. Řekl Pavlovi, že se mu diví, že si nedá pokoj. Dovtípil se, že tahle akce je z hlavy Mirka, který ještě stál v pozadí. Řekl Pavlovi, že kdyby se vykašlali na Mirka, že by udělali líp. Bez něj třeba udělali turnaj v pinkponku a ve fotbalu, které měly úspěch. A to bylo dílo Pavla s Michalem, s kterým jim pomáhali Míla a Kuba. Pod jejich vedením by si Zbojníci vysloužili i trochu uznání a ne jenom samé výprasky. Nebo se jim už po výprasku stýská?

      David to doplnil, že Zorro jim radí dobře a ví o čem mluví. Pavel s Michalem se jenom ušklíbali, ale od akce, kterou chystali upustili a nekonala se. Míla chtěl vědět, na co narážel David s tím, že Zorro ví o čem mluví. To mu vysvětlil Kuba. Byl totiž kdysi s Zorrem dobrý kamarád a společně byli v Zorrově partě, která si říkala Mafiáni. Tu založil Zorro v době, kdy se mu rozvedli rodiče a kdy měl vztek na celý svět. Tahle parta byla ještě horší než dnešní Zbojníci. Mafiáni dostávali nejméně jednou týdně pořádné výprasky na zadek, až si na ně už zvykli. Zorrovi, ale i Kubovi hrozila polepšovna. Ředitel školy pro ně chystal veřejný a hlavně pořádný výprask ve velké tělocvičně ve škole. Zorro tomu unikl díky tomu, že se jeho rodiče smířili, táta bydlel zase u nich a Zorro s pár kamarády Mafiány opustil. Kuba převzal velení a tak se veřejného výprasku od ředitele školy ve velké tělocvičně dočkal. Byla to ostuda, kterou si dlouho pamatoval a po tomhle výprasku opustil Mafiány i on a ti se rozpadli.

      Zorro krátce na to založil klub Mstitelé, který je registrován v rámci SKSK ČR a založil i Tulácko-bratrskou úmluvu. V ní nyní potírá to, co kdysi sám dělal. Se svojí minulostí se důsledně vyrovnal. A to tak důsledně, že si nechal od jedenáctiletého Honzy dát výprask na zadek jako odškodné za to, že ho kdysi zmlátil. Honza se mu totiž postavil a nebál se ho, přestože věděl, že proti němu nemá šanci. Dnes jsou se Zorrem kamarádi. Zorro od té chvíle nikomu slabšímu už nikdy vědomě neublížil.

      Po Kubově vyprávění se Pavel, Michal i Míla zamysleli. Očekávané úšklebky se v jejich tvářích neobjevily. Nechme se překvapit, co z toho vzejde. O klukovi s přezdívkou Mafián už slyšeli a měl jejich obdiv. Pouze nevěděli, že bývalý Mafián je dnešní Zorro. Čas ukáže, jestli se Zbojníci z téhle historky poučí.

     Převzato z časopisu SKSK ČR Kamarád - http://kamarad.unas.cz