Prázdninový výlet

Touhou všech našich klubů bylo, si udělat svoji samostatnou klubovou akci. Rodiče je ale samotné pustí jenom na den. Jak to vyřešili v 20. KSK Mstitelé?

    Naším snem bylo udělat o prázdninách samostatnou klubovou akci. Jenže potíž je s rodičema, ti se moc bojí. Já mám příslib, že příští rok, kdy už bude Zorrovi patnáct, bude-li mít zkoušku vedoucího 4. stupně, tak že mě rodiče na takovou akci pustí. Letos ještě ne. Kamila by už pustili i letos, Zorra taky. Jenže to jsou oni dva jediní. Vláďu by pustili na jednu noc, to je taky málo. Nás ostatní pustí jenom na den. Tak si uděláme aspoň jednodenní výlet. Ten bude v pondělí. Pak se ukážeme doma a budem smět přespat v klubovně. Tam budeme celé úterý. To nám povolili všem.

     V pondělí jsme se tedy jeli podívat na Karlštejn a stihli jsme ještě i nedaleký Tetín. Zorro, Kamil a Vláďa šli rovnou do klubovny. Já se musel ukázat aspoň na pět minut doma, Míla a Lukáš si jenom domů zatelefonovali. Večer jsme si udělali táborák. Chyběl kytarista, ale poradili jsme si i bez toho. Zpívali jsme i bez kytary, říkali jsme si vtipy, hádanky a hráli jsme různé slovní hry. Některé byly o fanty, které se potom vykupovaly. Moc jsme s tím ale nespěchali. Do neděle času dost. 

     V úterý jsme si přivstali a pak jsme šli jezdit na skateboardu. Když nás to přestalo bavit, tak jsme vytáhli kola. Na konec udělal Zorro cyklistickou jízdu zručnosti. Uvařili jsme si oběd a vytelefonovali jsme si, aby jsme mohli spát ještě jednu noc v klubovně. Já musel domů osobně. To je prostě úděl nejmladšího. Při tom mi už bylo dvanáct. 

     Po obědě jsme si zahráli turnaj ve stolním tenisu. Vyhrál Zorro, druhý byl Kamil a třetí já. Večer nás přišel navštívit Drak s Mrzoutem. Hráli jsme s nima různé superhry. Oba si zahráli Dobývání. To si potom zahrál i Zorro. Zkusil jsem to i já. Na rozdíl od nich jsem to nevyhrál. Hráli jsme Černého punťu. Drak s Mrzoutem si nakonec zahráli Supernadílku a šli domů. My šli spát.
Ve středu jsme šli na celý den do lesa. Nebyli jsme daleko, asi tak pět kilometrů od Tuchoměřic. Hráli jsme různé hry. Zorro, já a Míla jsme hráli proti Kamilovi, Lukášovi a Vláďovi. Nejdříve to byl Boj o vlajku, potom Popoahakapiu a nakonec Angličani proti Skotům. Cestou zpátky jsme si přinesli dříví na táborák. Já se musel ještě stavit domů, aby mi dovolili ještě jednu noc v klubovně. U ohně se vykupovaly některé fanty. Říkaly se za ně vtipy, básničky či se za ně zpívalo. Míla nechtěl zpívat, tak jsme mu dovolili, že si místo toho může zahrát Dobývání. Samozřejmě prohrál. Dopředu ale bylo určeno, že když prohraje, dostane dva nové úkoly. 

     Ve čtvrtek pršelo, tak jsme byli celý den zalezlí v klubovně. Hráli jsme Pogy, Kdo uhodil, Černého punťu a různé slovní hry. Po obědě jsme si chvíli četli. Déšť ustal, tak jsme šli na chvíli ven. Jezdili jsme na kolech, pak jsme hráli Miriši. Vrátili jsme se na večeři. Já se stavil zase doma, aby mi rodiče dovolili spát v klubovně další noc. Domluvil jsme to rovnou i na pátek s tím, že během zítřka zavolám. Lukáš s Mílou se museli na chvíli taky ukázat doma. Po večeři jsme hráli různé hry a vykupovaly se zbylé fanty. Míla zase hrál Dobývání a zase neuspěl. Vydržel ale dost dlouho a tak jsme řekli, ať si tahá jenom jeden nový úkol. Ten se mu zase nelíbil a vyhrál si další Dobývání s tím, že zítra už vyhraje. Souhlasil i s tím, že jestli nevyhraje, bude další den hrát Supernadílku. 

     Večer se na nás přišli podívat někteří rodiče - Zorrův táta, Kamilova máma a oba rodiče Vládi. Venku se zase rozpršelo, tak jsme šli spát poměrně brzy. Ráno už bylo pěkně a vyrazili jsme na celodenní výlet. Udělali jsme oblouk, ušli jsme asi patnáct kilometrů. Po cestě jsme hráli různé hry. Kompasové dřívko vyhrál Zorro před Vláďou a Kamilem. Já byl čtvrtý. V pozorovací hře jsem byl nejlepší. Hráli jsme Miriši, Škatulata a různé schovávačky a honičky. 

     Na zpáteční cestě jsme si zase přinesli dříví na táborák. K němu jsme pozvali i rodiče, kteří přišli. Zorrův táta přinesl kytaru, takže bylo veselo. Hned se zpívalo líp. Rodiče byli s naším programem spokojení. Já získal svolení spát v klubovně až do neděle. Na sobotu jsme si domluvili velký turnaj ve stolním tenisu, na který slíbili přijít i rodiče a další příbuzní - strýcové, tety, sourozenci, dědečkové a babičky. 

     V pátek jsme závodili na kolech a hráli s místníma klukama fotbal. Pak jsme chvíli trénovali na turnaj v pinkponku. Stačili jsme si ještě zahrát pár her v lese a byl tu večer. Připravovali jsme program na sobotní táborák. Míla si zahrál Dobývání. Nevyhrál a tak bude hrát v sobotu nebo v neděli Supernadílku. Nechal si ji na neděli, protože v sobotu si dá ještě jednou Dobývání, protože měl ještě jeden nevykoupený fant. 

     V sobotu probíhal turnaj. Příbuzných přišlo dost a hráli jsme na čtyřech stolech na školním hřišti. Zorro s Kamilem to vymysleli tak, aby si každý zahrál aspoň dva zápasy. Bylo nás tu šestnáct, tak se hrálo ve skupinách po čtyřech. Z každé skupiny postoupili první dva a ti hráli dál ve dvou skupinách po čtyřech. Z těchto skupin postupovali zase první dva a ti potom už hráli vyřazovacím systémem. Z prvních skupin postoupil Zorrův táta, Kamilův táta, Kamilova máma, Zorro, Kamil, Vláďa, Vláďova sestra a já. Ve druhých skupinách jsem už neměl šanci. V první skupině jsem totiž porazil Lukáše a jeho mladšího bratra. 

     Z druhých skupin postoupili Zorrův táta, Zorro, Kamil a jeho máma. Zorrův táta hrál semifinále s Kamilem, kterého porazil a Zorro těsně porazil Kamilovu sestru. V rodinném finále nakonec vyhrál Zorrův táta.

     Turnaj skončil poměrně brzo a tak jsme si ještě hráli s míčem různé hry. Pak jsme se navečeřeli a po večeři byl táborák. Na začátku tu byl chvíli Zorrův táta a hrál na kytaru. V deset ale odešel domů. Tak jsme si povídali vtipy a bavili se historkami. Míla si tu zahrál Dobývání. Držel se hodně statečně a tentokrát jsme ho nechali vyhrát. Supernadílka ho ale stejně zítra čeká, s čímž souhlasil a statečně se o ni po obědě sám přihlásil. 

     V neděli dopoledne jsme si udělali půldenní výlet od lesa. Zahráli jsme si Setonovu hru Hon na vysokou. Nejlepší byl Zorro. Odpoledne se uklízelo a hráli jsme drobné hry. Na noc jsme se už vrátili domů. Však jsme museli balit na mezinárodní klubařský tábor.

     Převzato z časopisu SKSK ČR Kamarád - http://kamarad.unas.cz