Prázdniny u strýce

Jak vypadala v roce 1999 prázdninová klubová akce 10. KSK Kamarádi, který vznikl v roce 1988 jako malý klub třech bratrů?

     Po návratu ze střediskového tábora jsme jeli na týden ke strýci, který bydlí kousek za Prahou v Statenicích. Strýc má šest dětí, z toho dvě už dospělé. Nejstarší z nich Mlsoun, je naším patronem. Ten tady byl taky. Druhý nejstarší Filip tu byl asi tři dny, jinak někde cestoval. Tihle dva bydleli v Praze a přestěhovali se sem asi před třemi roky. Jejich táta s čtyřmi mladšími a svoji ženou sem přijel nedávno, protože byli v zahraničí. V Německu a v Anglii si strýc vydělal peníze a koupil tu starší větší dům. Ten se ještě pořád dává dohromady. V jedné menší části bydlí Mlsoun s Filipem a svojí mámou. Pak je velká zahrada, následuje menší polorozbořený domek a nakonec je tam ještě jedna budova, v které bydlí strýc s čtyřmi kluky a svoji novou manželkou, protože s Mlsounovou mámou se před odjezdem do ciziny rozvedl.

     Na zahradě jsme si postavili několik stanů. My měli jeden větší, do kterého jsme se vešli tři. Strýcovi kluci spali ve dvou stanech. V jednom dvanáctiletý Franta s desetiletým Matějem a v druhém osmiletý Filip s šestiletým Markem. Ten půjde po prázdninách do první třídy. S nima tu občas přespával mlsoun, aby se v noci nebáli. Pár nocí jsme měli i noční hlídky. Ty byly ale spíš pro zábavu, protože do téhle zahrady by se těžko někdo dostával. Je tu vysoký zděný plot. Navíc na zahradě je velký pes Rex. Ze začátku na nás vrčel, ale brzo si zvykl.

     Naším oblíbeným místem byl prostřední domeček, který byl ve špatném stavu. Sice jsme tam měli zakázáno chodit, ale když nebyl nikdo dospělý doma, tak jsme tam hned mizeli. Udělali jsme si tam bunkr. Byly tam velké místnosti, krásně temné. Bylo jich tu dost. Ukázalo se, že je větší než to vypadalo z venku, takže jsme tam každý měli svoji komnatu a ještě společnou velkou síň. A to jsme se do všech místností ani nedostali, protože část jich byla dobře zavřená. Mlsoun říkal, že je to proto, že ty místnosti jsou hodně nebezpečné a mohli by jsme se v nich zranit. Tak jsme do nich radši nelezli a spokojili jsme se s těmi, které byly přístupné. Stejně jsme do nich nesměli a když nás v nich strejda nachytal, tak bylo rodeo. Poprvé jsme si každý museli přinést pořádný prut. Franta, Matěj, Filip a Marek si přinesli velmi slušné pruty, které pěkně svištěli. My si naschvál přinesli suché pruty. Jenže jsme nevychytračili. Franta, Matěj, Filip a Marek dostali každý 10 ran na zadek svými pruty a my tři - Pavel, Michal a Kuba jsme dostali tím nejlepším, tedy Frantovým pětadvacet. Pak jsme byli dva dni velice hodní. Třetí den nám to ale nedalo a šli jsme do domku znovu. Za dva dny se na to ale znova přišlo. Tentokrát jsme už byli poučeni a taky jsme si přinesli pořádné pruty. Tak jsme dostali taky jenom deset ran.

     Při naší třetí návštěvě jsme se chtěli podívat do jedné zavřené místnosti, což se nám podařilo. Byl tam dost špatný strop. Dovnitř jsme radši nešli, ale strýc nás přistihl, jak jsme vyrazili dveře a dostali jsme všichni pořádně řemenem. Kdyby jsme věděli, že dostaneme tolik, tak by jsme tam v životě nešli. Pak už jsme si do domku troufli až poslední den. To nás ale naštěstí nikdo nepřistihl.

     Mlsoun pro nás připravoval různé hry a závody. Udělali jsme si u superden, kdy jsme hráli nejrůznější superhry. Poslední den si s námi zahrál i strýc. To bylo při večeru na rozloučenou, kdy si s námi zahrál i Kolo pravdy. Mlsounovy superhry se nám líbili. Mlsoun si s námi zahrál Dobývání a Černého punťu. Pak jsme hráli i Superprší. Hráli jsme i Miriši a další drobné hry. Nakonec jsme se dohodli s klukama, že Franta, Matěj, Filip a marek si po prázdninách založí svůj klub. Jejich táta (náš strýc) slíbil, že jim bude dělat patrona. Mlsoun mu slíbil pomáhat, kdyby to nestíhal.Pomoct slíbila i strýcova manželka Annegret, s kterou se oženil v Německu.

     Týden u strýce uběhl jako voda a nám se nechtělo zpátky. Jenže nás čekal mezinárodní tábor v Cheltenhamu a ten nepočká. Dohodli jsme se, že sem pojedeme ještě v srpnu.

     Převzato z časopisu SKSK ČR Kamarád - http://kamarad.unas.cz