Jak jsme válčili

Dnes se vám představuje 2. KSK Medvědi, který má poměrně dlouhou historii a v tomto složení existuje už od roku 1996. Tato povídka je ze začátku roku 1999 a charakterizuje postupný přerod party v klub.

     Poslední týden v červenci jsme měli hodně klubové činnosti. Každý den jsme chodili do rokle za Kyšici, kde jsme byli v bunkru. V rokli se objevila parta kluků z Unhoště. Byli zhruba stejně staří jako my a taky jich bylo pět. Jejich vůdce Radek nám vyhlásil boj. Řekl, že rokle patří k Unhošti a my v ní nemáme co dělat. Náš velitel Zvoník jim řekl, že to není pravda, protože rokle je blíž ke Kyšici a proto patří Kyšici. Radek řekl, že Unhošť je větší a Kyšice, že je pr... a nemá na nic nárok. Na to mu David řekl, aby to řekl ještě jednou. Radek to zopakoval a tak jsme se na ně vrhli a začali jsme se prát. Skončilo to nerozhodně.

     Když jsme se rozcházeli, tak nám Radek vyhlásil válku. Zvoník mu řekl, že ji přijímáme a ať se připraví na to, že každému zajatci jich vysázíme pětadvacet na zadek. Radek se ušklíbl a řekl, že výprask dostaneme my a ne oni. S tím jsme se rozešli.

     Druhý den měli Unhošťští posily. Byli s nima tři kluci navíc, takže měli přesilu. Rozbořili nám bunkr, zajali nás a spoutali nás. Pak jsme každý dostali pětadvacet prutem na zadek. Nejvíc dostal Zvoník, jako náš velitel. Spoutané nás nechali až do večera a pak až nás pustili. Filip ještě večer zajel za klukama do Braškova. Kluci ze Zálesáků nám slíbili pomoc a druhý den šli stavět bunkr s námi. Bunkr jsme opravili. Šli jsme sem na celý den, takže jsme si na ohni ovařili oběd. Kluci z Unhoště přišli až odpoledne. Bylo jich zase osm. Nás bylo tentokrát deset, tak dostali pro změnu zase oni. Svázali jsme je jako oni včera nás a každý dostali pětadvacet jako včera my. Zvoník si smlsnul na Radkovi, který toho měl dost. Večer jsme je pustili s výstrahou, ať sem už nechodí.

     Další den válka pokračovala. Bylo nás deset na deset., tak jsme se dopoledne rozešli smírně. Odpoledne ale boje pokračovaly. Rokle byla velká, tak vzniklo víc bojišť. Unhošťští zajali Zvoníka a nařezali mu. My zase zajali pár menších kluků. Radka senám zajmout nepodařilo. Tak trochu dostali a pak jsme je vyměnili. Večer jsme nakonec Radka zajmuli. Dostal a nakonec odvolal, že Kyšice jsou pr... Trval ale na tom, že Unhošť je větší a proto, že rokle patří k Unhošti i když je blíž ke Kyšici. Válka trvala dál. Radka jsme večer pustili. Ostatní se snažili ho před tím neúspěšně osvobodit. Ještě jsme jich pár zatknuli a taky trochu dostali.

     Další den si unhoštští začali stavět taky bunkr. Dopoledne od nich byl pokoj, pak začal zase boj. Bylo pár zajatců, které jsme si potom vyměnili. Bunkry jsme si už vzájemně nebourali, jenom trochu. Zajatci sice dostávali, ale už míň. Každý věděl, že když bude surový, až padne do zajetí sám, že se mu to vrátí.

     Na neděli jsme přišel s nápadem, vyhlásit olympiádu a změřit si síly ve fotbalu a případně v dalších sportech. Návrh přednesl Franta Zelenka. Radek souhlasil. Uzavřeli jsme tedy na den příměří. Za ten den jsme stihli odehrát zápas ve fotbalu. Ten jsme vyhráli 5:4. Odpoledne jsme potom závodili v běhu, ve šplhu a ve skoku dalekém. V tom byli zase mírně lepší unhošťští. Večer jsme se dohodli, že olympiádu ještě o den protáhneme a druhý den sehrajeme odvetu ve fotbalu a odpoledne si zahrajeme v nás pinkponk. To se také stalo. Odveta skončila remízou 3:3. V pinkponku vyhrál King, který ve finále porazil Radka. Turnajem v pinkponku příměří skončilo a další den zase pokračovala válka.

     Pár kluků z Unhoště se vrátilo z tábora a tak jich přibylo. Dostali jsme od nich nakládačku. Vyplatili nás a potom nás pustili. V odpoledním boji zase vyhráli, protože jich bylo víc a zase jsme od nich dostali. Bylo to ale spíš symbolické. Nechtěli nás odradit, protože je válčit bavilo. Nás taky. Do zítřka musíme sehnat posily. Vypravili jsme se do Valdeku. Stopaři šli další den s námi. Sice ne všichni, ale posilou byl Pepík, Marek a Petr. Další bitva byla vyrovnaná a skončila nerozhodně. Odpoledne pak byly zase lokální bitvy, po nich jsme si vyměnili zajatce. Další den už ale šli i zbylí Stopaři a měli jsme mírnou převahu. Marek za Stopařů navíc vymyslel dobrý válečný plán a tak jsme s převahou vyhráli. Při tom nás bylo víc jen o dva. Vítězství jsem zaznamenali i další den, kdy měli unhošťští posili a bylo nás stejně. Marek měl skvělé nápady. Další den jsme byli zase v menšině, protože kluků z Unhoště zase přibylo, ale přesto jsme měli díky Markově strategii převahu. Marek sám padl do zajetí jenom jednou a to až pátý den.

     Naše boje trvaly až do našeho odjezdu do Cheltenhamu. Tam nás jela většina. Po návratu už zase byli pryč kluci z Unhoště. Jejich bunkr osiřel. Takže válka bude asi pokračovat zase až o příštích prázdninách a nebo možná už i ve školním roce, pokud na ni budeme mít čas. V září nám totiž začne zase víceboj a chtěli bychom se umístit co nejlépe.

     Převzato z časopisu SKSK ČR Kamarád - http://kamarad.unas.cz