Malou chvíli po nás dorazil Míša. Povídali jsme si, co dostal kdo k Vánocům. Při tom jsme se postupně scházeli. Postupně sem přicházeli Stopař, Míla, Mlsoun, Lukáš, Kuba, Marek, Drak, Mrzout, Pavel, Hadimrška, Michal a Martin. Jako poslední dnes dorazil Tesák, kterému se ráno nechtělo z postele.

     Dohodli jsme se, že si dnes uděláme vánoční parádní den. Lukáš s Kubou a Markem slíbili přinést odpoledne autodráhu, takže si zazávodíme. Mlsoun zase dostal igrahokej. To bude taky dobrý turnaj. Ještě se tu sejdou nějaké stolní hry, takže se rozhodně nudit nebudeme.

     Vyrazili jsme ven. Tam to začalo koulovačkou. Pak jsme se šli na rybník klouzat. Napadlo nás, že by jsme si mohli udělat i lyžařské, sáňkařské a bobařské závody. Zjistili jsme, že všichni máme brusle i hokejky, takže by se dal hrát i hokej. Jak ale stihnout tolik věcí v tak málo dnech vánočních prázdnin?

     Co stihnem, to stihnem. Dopoledne rychle uteklo a tak jsme spěchali na oběd. Já s Praotcem to máme jednoduché. Od doby, co se naše mámy rozvedly, slavíváme Vánoce společně. Letos se konají u nás, lodi byly u Čechů - tedy u Praotce a jeho mámy.

     Tentokrát byl u klubovny první Míša. Ten šel z domova hned po obědě, cukroví si vzal s sebou. Nebyla mu vhod společnost přítele jeho mámy.

    "Stejně to nevydrží na dlouho", ujišťoval nás.

     Bylo tu spousta společenských her. Nejenom Člověče nezlob se, ale i Byznis a Dostihy a sázky. Takže kdo vypadl z turnaje v igrahokeji se vůbec nenudil. Nenudil se ani ten, kdo právě nehrál.

     Čas utíkal hrozně nemilosrdně a naše vánoční paráda se krátila. Uklidili jsme po sobě klubovnu, každý si vzal svoje věci a spěchali jsme domů na vánoční večeři.