Jací jsou lidé kolem nás?

Malé zamyšlení nad lidmi kolem nás - proč jsou lidé takoví, jací jsou? Pomalu se blíží Vánoce a konec roku, pojďme se tedy zamyslet nad okolní společností.

     Pro zamyšlení tohoto druhu mám několik podnětů, které mě k němu inspirovali. Tento článek jsem chtěl začít psát už několikrát, ale vždycky nakonec nezbyl čas. Podnětů ale přibývalo, až jsme se nakonec rozhodl, že si ten čas udělám.

     Začnu asi tím posledním podnětem. Tím byla nepříjemná věc, která se nám v redakci stala. Přišel nám email se záludným virem, který se nám sám aktivoval. Prostě počtu čteme Outlok Expressem a pokud je email ve složce Doručená pošta na 1. místě, tak se na něj Outlok automaticky nastaví a zobrazí jej. To už stačilo tomuto viru, ve kterém byl script, aby se sám aktivoval, uložil na pevný disk a rozeslal na všechny adresy v našem adresáři.

     Charakter lidí se pozná v nouzi. Protože mám v adresáři adres hodně, určitě přes sto, tak se virus rozjel naplno. Brzy začaly chodit nejrůznější zprávy z odpovídačů, ale i varovné upozorňující emaily, které v některých případech poslal zřejmě ochranný automat a v některých sám autor, který virus ve své poště našel. Lidi, kteří tomu rozumí a aspoň něco o tom vědí, vše pochopili a snažili se většinou pomoct nebo aspoň upozornit.

     Přesto nám ale přišel jeden email tohoto znění: "Jdi do haej s virama, na to mi nemam cas a jeste se zabyvat tim, ze je nekdo neschopnej? Radeji se tomu nevenuj, kdyz to neumis !!! Radek " Řekl bych, že na studenta 1. ročníku ČVUT je to dost smutná vizitka, ne? Při tom tento email byl odpovědí na náš omluvný email. No třeba ho doma vychovávají k tomu, že když se mu někdo omluví, že mu za to musí vynadat.

     Druhým impulsem, který mě nutí k zamyšlení, je stav našeho internetstudia. To, že je malá návštěvnost, je věcí informovanosti. Ale je stále větší problém sehnat brigádníky. Bohužel, nemůžeme nabídnout mnoho, garantovat můžeme 20,-- Kč/hod a pak hodinová sazba stoupá v závislosti na tržbě. K tomu ale má brigádník zdarma k dispozici Internet, což také určitá hodnota je a řekněme z osmihodinové pracovní doby má sedm hodin času pro sebe.

     Co se týká zákazníků, tak jsou zde zákazníci, kteří jsou štědří, ocení nízké ceny a dávají velmi slušné spropitné, které brigádníkům práci u nás aspoň trochu zatraktivní. Jsou ale i takoví, kteří hledají, kde by využili jakou slevu, při tom jejich životní úroveň je mnohonásobně vyšší než moje i našich brigádníků. Sami by za tuto odměnu nikdy nedělali, ale od nás by Internet chtěli nejraději zadarmo.

     Dost mě rozladilo i jednání s různými partnery. Třeba v internetstudiu chceme mít fotosběrnu. Jednali jsme tedy s firmou Fotostar, jejíž zástupce si nechal poslat materiály a po té se se mnou dohodl na termínu schůzky. Na schůzku bez omluvy nepřišel a po mé urgenci nepřišel ani na druhou schůzku. Opět samozřejmě bez omluvy. Když jsme kontaktoval jejich ústředí, slíbili, že vše vyřeší a že se někdo ozve. Neozval se nikdo. Takže můj závěr je, že firma Fotostar je nesolidní formou, s kterou už nemám zájem dále jednat a musím shánět nějakou jinou formu.

      Obdobnou zkušenost jsme udělali s jednou spořilovskou pizzerií. Slíbili rabat 10% a ujistili mě, že jejich ceník můžeme předložit zákazníkům, že jde o opravdu koncové ceny. Jak to dopadlo v praxi. Pizzu si objednal jeden z brigádníků. Nejenom, že neposkytli rabat, ale ještě si proti ceníku navíc naúčtovali 90,-- Kč za dopravu a 5,-- Kč za krabici. Těžko bych asi chtěl po zákazníkovi, který by si objednal pizzu za 70,-- Kč, aby mi nakonec zaplatil 165,-- Kč s tím, že já bych ještě minimálně tratil za telefon. Opět, když jsme do pizzerie zavolal, aby se vše ujasnilo, slíbili, že onen člověk zavolá, až tam bude. Myslíte, že zavolal? No je pravda, neřekli kdy a je to teprve dva měsíce.

     Někteří brigádníci aspoň dokáží včas zrušit schůzku. Co si ale mám myslet o brigádnici, která mě nechá napsat všechny smlouvy, které nás na spotřebě cartridge vyjdou cca na 50,-- Kč, s tím, že přijde na proškolení a smlouvy podepsat smlouvu a pak opět bez omluvy nepřijde. Proč by se namáhala odpovídat na mojí SMS? Prostě slovo slušnost jí bohužel nic neříká. Ostatně ono se to z něčeho zaplatí, v tomto případě z členských příspěvků vybraných od dětí. A cizí děti samozřejmě tuto brigádnici nezajímají.

     Další inzerát, který jsme podal a v kterém jsem sháněl dobrovolníky pro práci s dětmi proběhl dle očekávání téměř bez odezvy. Nakonec se ozvala jedna zájemkyně. Bohužel v době konání srazu Fanklubu Majáků onemocněla, takže původně inzerovanou nabídku možnosti studeného oběda nejsme schopni zajistit. Prostě časy, kdy nebyl problém dát dohromady partu nadšenců, kteří by byli ochotni něco zadarmo dělat pro cizí děti, jsou už asi věcí dávno minulou. A bez týmu alespoň třech lidí se podobné akce dělají velmi těžko.

     V tomto zamyšlení mi jde o to, jakou má budoucnost neziskový sektor, který je založený převážně na dobrovolnících. Nebo se snad plně zprofesionalizuje? To asi při současném stavu jeho financování těžko. Dobrovolníci jsou, ale je jich tak málo, že už jsou všichni dávno rozebraní. A tak většina našich projektů asi nenajde naplnění pro nedostatek lidí, kteří by byli ochotni se jim věnovat.

     A ještě čerstvý podnět na závěr. V domě, kde je naše internetstudio nejsou vyvedeny zvonky a jediní, kdo tam máme zvonek jsem my, aby se k nám dostali zákazníci. To, že čas od času někdo zazvoní, jestli by jsme ho pustili do domu, bych bral. Jenže většina lidí neumí nejenom ani poprosit, ale následně ani poděkovat. Nenapadne je, že by se třeba mohli omluvit, jestli náhodou člověka nevyrušili, protože čas od času člověk vstává k mluvítku od oběda či od jiných činností, u kterých má člověk rád klid a soukromí. Lidi si ovšem zvykli brát jako samozřejmost, když pro ně kdokoli cokoli udělá, ale sami nejsou ochotni pro druhé zadarmo hnout ani prstem.

     Čím to je? Jde s tím něco udělat? A nebo nám je souzeno zabřednout do konzumní společnosti plné sobců. Paradoxně jsou některé děti vychovanější než mnozí dospělí. Bohužel ale vychovaných lidí v této společnosti stále ubývá.