Jak pošetilé !

Snad jen slova,

by se vrátit měla.

Z klece vyletěla,,

a nechce se jim zpět.

Však rozum ,

ten věčný otrokář,

jež citům pouta dává,

teď smyčkou času mává.

Však čas je podlý hráč,

a rozum špatný rváč

Tak končí návrat v čase,

jež nekoná se.

Nic nelze vzít již zpět,

ani pár hloupých, zlých vět.

Noc již velmi pokročila,

to Tvá slova mě tak zaskočila.

Jak vrátit čas a zůstat sebou ?

To myslím nevyřeším ani s Tebou !

Když vrátím vše teď zpátky,

kdo odpoví Ti na otázky ?

Má víčka ztěžkla únavou,

slova se však stále nehrnou.

Vzdávám se, dnes čas nepřemůžem,

ale něco možná přece !

Je to hlas rozumu, nebo srdce,

kdo šeptá mi teď tence :

"Je Tvůj a ty jsi jeho....."

Však co ? - již nedopoví !..

jen vítr se honí ve větvoví .....

jen kousky ledu tiše zvoní ......

to hvězdy slzy roní .....

Jen čas jde klidně dál.

To on je světa král.