Zkušenosti vedoucích V

Další zamyšlení pro vedoucí se bude týkat nočních akcí. Jsou spojeny s rizikem? Na co by jsme si při nich měli dávat pozor? Mají se vůbec noční akce pořádat?

     Noční akce bývají všeobecně označovány jako rizikové akce. Typů nočních akcí je ale celá řada a je třeba rozlišovat, které jsou vhodné pro který věk. Některé typy nočních akcí jsou dokonce zakázány - třeba noční přesuny s dětmi do 15 let. Zde se ale můžeme dostat do dilema. Jsme na puťáku a nestihneme dojít na tábořiště. Buď tedy můžeme zvolit noční přesun a purušit jeden zákaz a nebo se utábořit ve volné přírodě a porušit druhý zákaz. Pak musíme volit, co z toho je menší zlo.
     Za noční akci většinou označujeme klasické noční bojovky. Jejich trať bychom si určitě měli projít za dne, protože to můžeme vidět nebezpečí, která v noci neuvidíme. Trať je ale nutné si projít znova ještě i v noci, protože to zase můžeme vidět nebezpečí, které jsme si za denního světla ani neuvědomili nebo jsme je nedocenili.
     Další zásada říká, že děti bychom neměli na noční bojovce strašit. Mohou totiž mít psychický problém, který se tím může prohloubit. Něco jiného je smaozřejmě, když bude vedoucí bafat na velké frajery ve věku 13 a 14 let. Ale pozor na to, znám kluky patnáctileté, na které bych si bafnout v životě nedovolil. Pokud chcete tedy děti strašit, je nutno to dělat opravdu s rozmyslem, aby jste nezpůsobili dětem psychické trauma. Pro některé dítě je totiž hrdinství to, že celou trať vůbe projde a někdy třeba i za ruku s vedoucím.
     Další věcí, na kterou je nutno pamatovat, že je předpis, kolik spánku musí děti minimálně mít. Proto je potřeba po noční bojovce druhý den patřičně posunout budíček.
     Je třeba i pamatovat na to, že pojištění akcí se vztahuje jenom na plánované akce. Noční bojovka by teda určitě měla být napsána v táborovém programu na daný den, byť tam bude z důvodu utajení vepsána vedocím tábora až těsně před zahájením.
     Přípravu noční akce je třeba skutečně nepodcenit a při jejím chystání musí mít vedoucí oči všude. Trať by mělo vidět víc vedoucích, protože co může přehlédnout jeden, vidí druhý. Akce, která je vedena do lesa je náročnější a nebezpečnější, než třeba akce vedená na hřbitov. V lese je mnohem více nebezpečí. Zejména je třeba dávat pozor na ostré větve ve výši dětských očí, na bažiny, skály, ale i vosí hnízda a též na jinou zvěř, kterou bohužel vždy nemůžeme předvídat. Nebezpeční mohou být bohužel i lidi. Znám vedoucího, který nakonec zrušil perfektně připravenou noční hru proto, že jim někdo sebral lísteček se vzkazem a bylo jasné, že to nemohl být vítr. Protože bojovka byla dlouhá a vedoucí byli na úsecích na dohled ve dne (tedy v noci za dohledem) a to takový dohled, že se sami neviděli, ale dítě si zrakem pomyslně předávali přes horizont a vše bylo bohužel na Domažlicku, tedy nebezpečně blízko hranic, dostali strach a vše radši zastavili. Nemohli vědět, jestli ten, kdo sebral vzkaz, to udělal jenom z hloupé legrace, nebo jestli někde nezůstal schovaný v křoví se špatnými úmysly. A takové dítě by tenkrát nebylo špatné rukojmí pro ilegální přechod hranic.
     Podcenit se nesmí ani vypravení dítěte na akci samotnou. Nebezpečné je, pokud si dítě s sebou vezme nůž. Ze strachu je pak schopno s ním zranit třeba i vedoucího, který je při trati a to ani nemusí chtít dítě strašit. Děti s etaké mohou potkaz navzájem, bude-li jendo pomalejší nebo bude-li bloudit. I v tomto případě se mohu vzájemně sebe leknout. Za úvahu stojí i za to, zda nechat jít děti s baterkami nebo ne. Stínů od baterky se mohou děti vyděsit. Lepší proto je, pokud jsme schopni trať osvětlit sami, aby děti šly bez baterek.
     Kapitolou sama pro sebe jsou tzv. "noční výsadky", které jsou pro děti do 15 let zakázány, pro mládež do 18 let pro ně platí jistá omezení, která by měl pořadatel takové akce znát.